Napříč středem Austrálie - 1.část

středa 14. prosince 2022

Za poslední téměř 3 roky se toho hodně událo a změnilo. O to víc jsme byli nadšení z příjezdu rodiny. Konečně jsme měli možnost nejen cestovat, ale hlavně se opětovně shledat s částí naší rodiny. Celé to začalo v červenci, kdy jsme byli vyzvednout taťku s Denčou na letišti. Po pár dnech na Gold Coastu, jsme se ale vydali na naši dlouho plánovanou cestu středem Austrálie. Tentokrát jsme si, co se vzdálenosti týče, ukousli opravdu velký sousto. Plán zněl jasně: z jihu na sever, tedy z Adelaide do Darwinu. Což je podle mapy něco kolem 3.000km. V reálu to bylo něco kolem 5.000km, ale nebudu prozrazovat. 



Let z Brisbane proběhl hladce. Po příjezdu jsme si vyzvedli náš pronajatý campervan a setkali se s našimi kamarády Peťkou a Markem. Když táta s sebou na cesty balil litrovou domácí Moravskou slivovici, klepala jsem si na čelo, že to nemůžeme za 15dní vypít. O to víc jsem se sama sobě smála, když jsme ji hned první den strávený u Peti a Marka obraceli dnem nahoru a vylévali z ní posledních pár kapek. Byla dobrá, pila se sama. 



Druhý den jsme ale zrovna „fresh“ nebyli. Nazvat tento stav kocovinou, by bylo nejspíš silný slovo. Po domácí přece špatně nebývá. Nazvěme to spíš takovou společenskou únavou. Ta nás však od menšího výletu jižně od Adelaide neodradila. Cestou jsme se stavili na skvělou snídani a potom jeli na krásnou pláž, jejíž jméno už si bohužel nepamutuju (nejspíš to má co do činění s mojí společenskou únavou :D). 



Počasí nám toho dne moc nepřálo. Bylo zataženo, foukalo a klepali jsme kosu. Taky jsme hned ze startu spatřili emu. Podařilo se mi je krásně, detailně zachytit. Ty oči!




Ve Victor Harbour jsme si vyšli na překrásnou okružní procházku s výhledem na oceán, a to teda stálo za to. 








Když jsme se vraceli zpět do Adelaide, zastavili jsme se ještě v McLaren Vale. Konkrétně ve vyhlášeném vinném sklípku „Down the Rabbit Hole Wines“. Vinárna nás totálně nadchla. Nejen svou lokací, v srdci vinohradů, ale hlavně svojí nápaditostí, útulnotí, atmosférou, stylem a smyslem pro detail. K dispozici je tu mimo jiné i starý, dvoupatrový autobus, jehož vnitřní část je uzpůsobená tak, aby v něm hosté mohli pohodlně sedět jako v restauraci. Člověk se tam cítil tak svobodně a příjemně. Ohýnek, vínečko, jídlo, světýlka, příroda, všechno stylový, no co víc chceš. Víno si vyrábí sami, z lokálních zdrojů a bylo naprosto vynikající. 









Další zastávkou byla německá vesnička Hahndorf, ve které jsme s Fílou už byli, ale moc dlouho jsme tam tentokrát nevydrželi, neboť naše (hlavně Markova) společenská únava se uplynulým dnem stupňovala. Proto jsme se v tomto místě s našimi drahými přáteli museli rozloučit a pokračovat směrem na sever do kempu, abychom si zase o něco víc zkrátili vzdálenost, která nás čekala následující den. Peťa s Markem nás jako vždy skvěle pohostili, vše jsme si pověděli a byla to sranda. Děkujeme!

Další den už následoval přesun do města Port Augusta, odkud jsme pokračovali do hor Flinders Ranges. 


Růžové jezero někde po cestě.

Tímto jsme oficiálně zavítali do tzv. „Outbacku“, tedy odlehlé, vnitrozemní oblasti Austrálie, která bývá často neobydlená. Flinders Ranges byly nádherný. Po dobu jízdy nás ze všech stran obklopovalo rozsáhlé pohoří a krásné scenérie. 







Příště bychom tam ale raději jeli s 4WD (autem, s náhonem na všechny 4 kola), protože kdykoli jsme vybočili z hlavní silnice, neměli jsme šanci terén zdolat. Na tento „malý“ problém jsme narazili i o 380km dál, kde jsme zjistili, že odbočka z hlavní silnice (oblast Marree), která nás podle map měla dovézt do další destinace, je přístupná pouze s 4WD. No to je paráda! A už jsme se otáčeli a jeli 380km zpět do Port Augusta, abychom mohli pokračovat dál. Přiznám se, že skoro 800km zajížďku jsme si ještě nikdy nestřihli. Nebyla to zrovna příjemná zpráva. Ztráta času, sezení na zadku většinu dne, dlouhý a únavný řízení – no žádnej med. Rozhodli jsme se ale, že to nebudeme dramatizovat a v hlavě jsme si shrnovali pozitiva. Necestujem poprvé, a proto víme, že se vždycky nějakej ten „fuck-up“ stane. Připomínala jsem si, že jsme alespoň měli možnost vidět ty nádherný hory, západ a východ slunce za nimi, zažít spojení s přírodou - jen my obklopení divokou přírodou a zvířaty. Navíc jsme poprvé viděli tohoto klokánka s pruhovanám ocasem, který měl ve vaku mládě. Nazývá se Yellow-footed rock-wallaby nebo také Ring-tailed rock-wallaby. Nevěřili byste, kolik druhů klokanů existuje. Navíc jsme měli nějakou časovou rezervu, takže to zpoždění zas tak nevadilo. Jen ta zbytečná nafta a čas strávený v autě. Ale co už. 




V Port Augustě už jsme se tomu jen zasmáli. Ještě jsme něco málo popojeli směrem na sever a zakempili.


Následující den jsme jsme si to namířili do dlouho očekávaného a jedinečného městečka Coober Pedy. Jen pro představu se nachází 540km od Port Augusta. Moc jsem se sem těšila. Věděla jsem co nás čeká. Podobné místo jsem ještě nikdy neviděla. První dojmy na Vás dýchnou hned při příjezdu. Charakteristická pustá, pískově zbarvená krajina připomínající povrch Marsu, s obřími nápisy „Coober Pedy“ a „Opal city“ na vrcholu kopce jako v Hollywoodu. 





Coober Pedy se totiž v minulosti stalo zdrojem těžby vzácného kamene zvaný Opál. Počátky těžby sahají až do roku 1915, kdy první opál náhodně objevil 14-ti letý kluk. Město od té doby zažilo velký boom a lidé z celého světa se sem sjížděli za účelem zbohatnout. Od té doby zažilo město úpadky, ale i povstání. V šedesátých letech se do Coober Pedy začali stěhovat také Evropští imigranti, kteří zde pracovali jako horníci. To vymrštilo opálový business na vrchol a stalo se z něj multi-milionové odvětví. Dodnes je Coober Pedy zodpovědné za 90% světové produkce opálu. Je to zvláštní pocit být svědkem toho, jak je téměř každý metr této oblasti rozvrtaný a narušený. Na fotce se to možná nezdá, ale je třeba si uvědomit, že vedle každé z těchto hromad, je hluboký vrt. Měla jsem z toho divný pocit. Blíž nás nepustili.


Coober Pedy je jeden velký bizár. Z obrovského množství atrakcí jsme si vybrali hrstku, která věřím, byla ta nejlepší. Byli jsme nadšení. Po krátké procházce městečkem, jsme se vyfotili s vesmírnou lodí z filmu „Pitch Black“. 

Typickou dominantou města jsou mimo jiné tzv. „Dugouts“, tedy podzemní domy vykopané do pískovce (sandstone). Pískovec je stabilní, silný a relativně snadno vykopatelný materiál, jež zároveň zachovává stálou vnitřní teplotu a vlhkost, což je vysoce žádoucí faktor pro pustou pouštní oblast, dosahující teplot 40 – 50°C. Podzemní domy navíc nabízí ochranu před prašným prostředním. Stěny jsou totiž potaženy vrstvou průhledného nátěru, který zabraňuje uvolňovaní prachu ze zdi.

Jeden z takových domů jsme také navštívili. Jmenuje se "Faye´s Underground Home". Dugouts vznikly asi před 60-ti lety s příchodem horníků. Tehdy šlo pouze o malé, jednopokojové domy. Časem je ale lidé začali rozšiřovat. Dříve nebyli k dispozici masivní tunelovací mašiny a technologie, které používáme dnes, tudíž se museli vykopat ručně, za pomocí jednoduchých nářadí, jako jsou krumpáče nebo lopaty. Faye byla silná, emancipovaná homosexuálka. Ženská od rány, která si uměla s ledasčím poradit. Rozhodla se, že si dům rozšiří. S tím jí pomohlo i pár jejích kamarádek. Co si umanula a zdálo se nemožné, to obrátila ve skutečnost. Postupně si z jedné místnosti vykopala nejen 3 ložnice, ale také hernu s kulečníkem, místnost s krbem, vinný sklep, šatníky, obývák, bar, dokonce i podzemní bazén.









Dům rozšiřovaly po dobu 10-ti let. Scházeli se v něm bohémové z celého Coober Pedy a pořádaly se v něm velkolepé večírky. Říká se, že Coober Pedy bylo destanací vhodnou pro tak trochu bláznivé jedince, toužící po nekonvenčním, bohémském životě. Musela to být velká svoboda, ovšem vykoupená težkou prací a nelehkými, životními podmínkami, kterým člověk v pusté oblasti uprostřed ničeho, jen tak neunikne. Součástí této prohlídky, bylo také hledání opálů. Bylo to celkem zábavný a myslím, že jsme i nějaké miniaturní našli, ale byly to ty nehodnotný (mléčná barva). Za hodnotné se považují opály s duhovými odlesky a nejvzácnejší jsou tmavě modré. 


Zavítali jsme také do „Serbian Orthodox Churh“, podzemního Srbského Ortodoxního kostela a musím říct, že byl opravdu unikátní. Podle obláčkového tvaru stropu, jsem si vyvodila, že vznikl v ranějším období, za použití moderních tunelovacích strojů.



Další den ráno jsme navštívili „Crocodile Harry´s dugout“. Crocodile Harry byl Litevský voják, který po válce emigroval do Austrálie a inspiroval svojí postavou film „Crocodile Dundee“. Za 20 let lovu krokodýlů přišlo o život asi 40.000 jedinců. Následně se odstěhoval do Coober Pedy a „kariéry lovce“ zanechal. Mimo to byl také sochařem, bohémem a vášnivým sběratelem všeho možného. Např. kšiltovek, umění, dámského spodního prádla a podpisů. Prostě bohém se vším všudy. V jeho ložnici bylo nalezeno okolo 1000 podpisů pan, které po odchodu z jeho obydlí už panny nejspíš nebyly :D.





Později začali jeho sbírku rozšiřovat také navštěvníci z celého světa, kteří s sebou dodnes dováží suvenýry, ve formě vizitek, identifikačních dokladů, platebních karet, kšiltovek, triček, samolepek, etiket od alkoholu, podpisů apod. Na místě jsmě našli i několik českých stop (dokonce i brněnských) a přidali jsme i taťkovu vizitku, abychom nějakou stopu také zanechali. Byl to super zážitek. Dalo by se tam trávit třeba týden a věřím, že bychom tam našli fakt neskutečný poklady.












Když jsme městečko opouštěli, zastavili jsme ještě v nedalekém „Kanku-Breakaways“, což je rozlehlá pustá krajina s občasnými kopci, které byli kdysi dnem moře. To také vysvětluje vznik opálu. 

Nicméně tato krajina o rozloze skoro 15.000 hektarů, nás zaujala hlavně ze dvou důvodů. Za prvé, unikatní krajinou, kde musím vyzdvihnout zejména dvojici vrcholů zvaných „Salt and Pepper“ (Sůl a Pepř) nebo jak jim říkaji původní obyvatelé Austrálie (Aboriginci) „Two dogs“ (Dva psi). Jeden kopec bílý, druhý hnědý. Geniální. Opravdu krásná podívaná. 









Sjeli jsme ještě dolů a vyfotili se u Soli a Pepře zblízka. 




O kus dál nás čekala druhá dominanta a tou je tzv. „Dog fence/Dingo fence“ (psí plot), táhnoucí se přes dva státy - Jižní Austrálii a Queensland. Jedná se o jednu z nejdelších struktur světa. Celková délka plotu dosahuje neuvěřitelných 5.614km. Jeho cílem je odříznout psy Dingo od relativně úrodného a prosperujícího jiho-východu Austrálie. Funguje jako ochrana před napadením chovných hospodářských zvířat (např. ovcí), ze kterých mají farmáři profit. Když jim je ale Dingové jedli, farmáři to špatně nesli a začali divoce žijící psy vraždit po svém. Vláda proto zasáhla a obehnala tuto oblast elektrickým plotem, poháněným fotovoltaickými bateriemi. Říkám Vám, Outback je jeden velkej bizár.



Source: Dingo fence in Australia - Dingo Fence - Wikipedia
Děkuju za přečtení. Tohle je konec první části článku. Můžete se těšit na další :).

Okomentovat

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.