Trip from Cairns to Brisbane – 2. část

středa 27. listopadu 2019

Minule jsem skončila svoje psaní ve městě Townsville, dnes budu pokračovat a máte se na co těšit - malá nápověda :). 


Z Townsville jsme se lodí (ferry) nechali přepravit na asi 30 minut vzdálený ostrov „Magnetic Island“. Měli jsme v plánu si tam pronajmout takový malinký růžový auto bez střechy, ale už nebylo k dispozici, žádný, ne jen růžový :D. Musí se objednávat dopředu a to jsme netušili. Nicméně, půjčili jsme si čtyřkolku a ta nám nakonec posloužila mnohem líp, neboť jsme se s ní dostali i na západní část ostrova, k plážím, kde nikdo nebyl! 





Myslím, že to byla „Young Bay“ – krásná jako mládí samo :D. Byla to pecka, za celou dobu jsme potkali asi jen 1 skupinku tří lidí :). Udělali jsme si krásnou relaxační procházku po pobřeží a Filda si jel mezitím pořádně zaoff-roadit v půjčeným autě, protože cesta na tu pláž byla mírně divočejší... Pak se ale připojil a užili jsme si to všichni společně. Říkali jsme si, mít domeček u takové pláže kde nikdo není, to by nebylo vůbec špatný :D.







Po cestě zpět z této pláže jsme jeli ještě prozkoumat, co se dalo. Objeli jsme ostrov, prošli si pláže, městečko i přírodu. Jediný co jsme teda byli nuceni vynechat byla „The Forts Road“, což byl 4km hike, za přítomnosti koal ve volné přírodě. Bohužel, zrovna probíhalo kontrolovaný/řízený vypalování buše, aby se předešlo rozsáhlým požárům. Bylo to jen asi 2 dny a z toho ten jeden jsme tam zrovna byli my. Tak třeba jindy. Kromě toho se mi ale podařilo zachytit kakadu žlutočečelatýho :D a taky nás pobavila, tahle cedule, která stála u restaurace, kam jsme šli na oběd. A taky na pivo žejo. 







Dominantou ostrova je především Geoffrey Bay, s obřími kameny, po kterých hopsají tihle malinkatí klokánci zvaní „Rock wallabies“. 







Nejsou k vidění všude, jako ti klasičtí klokani, takže to byla naše premiéra. A jak jsou ti normální roztomilí, tak tihle jsou extra, protože všichni vypadaj jako miminka. Byli úžasní a bylo skvělý je vidět, nicméně nás trošku zklamalo, jak vypadali. Připadali nám jako „sjetí“. Měli slzavý očička, divně se tvářili a vypadali, že je jim špatně. Na fotkách to není poznat (je to taky výběr těch nejlepších), ale třeba tohle mládě, začalo i zvracet. Bylo totiž dovolený tam klokánky krmit nějakou zakoupenou směsí granulek, ale co mě překvapilo, bylo, že tam nikdo nekontroloval, kolik toho od lidí sní, jestli jim dávají jenom tu granulovou směs nebo i něco jinýho a tak. Takže si myslím, že byli prostě nepřirozeně překrmovaní plus, jak jsme se později dozvěděli, granule jim prý pomáhají se vyprazdňovat. Nevím jestli spodem nebo vrchem, každopádně, jíst to takhle často a tak moc asi není v pořádku, podle toho jak chudáčci vypadali. My jsme je teda nekrmili vůbec, ale někteří lidi jim dávali i různou zeleninu a tak, ale jak jsme se později dozvěděli od jednoho rangera, ani tohle pro ně není dobrý. Tak mi bylo trošku líto v jakým tam jsou stavu a vlastně ani nevím jestli nejsou takhle i normálně, s tím zasekaným kukučem a slzavýma očima, a neobvyklými pohyby (záklony), ale řekla bych, že ne, protože pak jeden i zvracel. Byli nádherní, ale doufám, že je ještě uvidím někde jinde, jestli teda jinde jsou, a budou víc v pohodě. 








Na ostrově jsme strávili celej den a potom už zase lodí zpátky do Townsville. Další den jsme se ale chystali na něco extra. Věděla jsem, co nás čeká, že to bude velká pecka, ale když to člověk prožije na vlastní kůži, tak je to prostě něco neskutečnýho. No, přesunuli jsme se zase asi o 3 hodiny níž na „Airlie Beach“. Museli jsme si to tam o den prodloužit, protože pro nás neměli volný termín na „Scenic flight“ – let letadlem nad, a teď se držte, „GREAT BARRIER REEF“ – velkým bariérovým útesem!!! Nakonec to ale nevadilo, protože jsme něco málo z našeho programu osekali, ale nebylo to nic tak velkýho jako tohle. První den jsme se jen ubytovali v kempu, něco venku ugrilovali, prošli si město, zašli na večeři, nějaký to pití :D a já jsem poznala kouzlo „Espresso Martini“ – mňam! Nejlepší! 



A večer jsme si šli ještě sednout do nedalekýho baru, kde hrála super živá hudba :). Ráno jsme už celý nedočkaví pelášili do přístavu, kde nás kromě tohohle místního „bufana chlupana“, kterýho jsem se hned vesele ujala, čekal „Ocean Raft“, v němž jsme měli obeplout nádherný souostroví „Whitsundays“. 



Ani zdaleka jsme ale netušili, kolik srandy nás na raftu čeká. Mladý Kapitán lodi a jeho spolupracovník nás bavili od začátku až do konce, svým humorem, pozitivní energií, dobrou hudbou na lodi a taky zběsilou, ale bezpečnou jízdou :D. Jednoznačně nám ten dojem z výletu hodně zpříjemnili – byli skvělí. První zastávkou byl „Hill Inlet“. Raft nám vždycky zastavil kus od pobřeží   bez kotvení, odkud jsme se několik metrů brodili na pláž. Všude byla průzračná, azurově modrá a čistá voda. Krátkou procházkou jsme došli až k výhledu, kterej byl naprosto dechberoucí! Mísící se písek s vodou, neustále se měnící barvy vody vlivem mraků a pohybu písku ve vodě. To se nedá slovy ani popsat! A to modrá? No posuďte sami....









Pamatuju si, že když jsme se před těmi 3 lety loučili v Česku s kamarády, pořádali jsme rozlučkovou událost na FB a já jsem si jako pozadí události náhodně vybrala právě fotku tohoto výhledu :). No a najednou jsme tam byli a zažili to na vlastní oči. 






Odsud jsme potom pokračovali na další lokaci, která nebyla úplně u břehu, avšak přímo u korálového útesu, kde proběhlo asi hodinové šnorchlování. Opět, nepopsatelná krása. Pořád mě sice žere, že jsem doma zapomněla tu podvodní kameru a nemám tudíž žádný záběry z podvodního světa, ale hlavní je mít krásnou vzpomínku. Plavali jsme mezi korály všemožných tvarů a velikostí, kolem nás hejna barevných rybiček od nejmenších po středně velký, malý medúzky, co si pamatuju tak krásně zbarvený „Parrot fishes, Maori Wrasse, Cods, Clown fish (klaun očkatý)“ a mnoooho dalších. 



A jeden fun fact: v průběhu posledního roku, na Whitsundays na člověka několikrát zaútočil tygří žralok. Není to úplně normální chování a vědci se snaží přijít na to, čím to je. Určitě v tom má ale zase prsty lidská činnost :/. Našim jsme to samozřejmě řekli až po šnorchlovačce :D a nedávno mi taťka posílal, článek, že už tam jeden zase někoho pokousal...Naší další zastávkou pak byla pověstná „Whitehaven Beach“, což je pláž ležící v srdci bariérového útesu, která je hrdým držitelem hned několika „nej“: jedna z nejhezčích pláží na světě, nejkrásnější v Austrálii, s nejbělejším pískem (98% silika/křemen) a nejvíc eco-friendly. Tam jsme si dali oběd (ještě na raftu), malinko se prošli, naši se poprvé setkali s varanem a pak už jsme jeli zase zpět do přístavu. 





Musím říct, že ten výlet neměl chybu a všichni jsme byli moc spokojení. Ale to není vše z bezedné nádoby přírodních krás Whitsundays! Druhý den nás totiž ještě čekal ten vyhlídkový let. Vypadalo to docela bledě, bylo zataženo, trochu pršelo a letadýlko bylo taková malá hrčka. 




Nicméně, štěstí se na nás usmálo, let jsme bez komplikací absolvovali a poměrně rychle přestalo i pršet. Kapky z oken, přes který jsme fotili, odvál vítr a mraky (v rámci možností) pootevřely prostor slunci. Takže i když to nebyly ideální podmínky, pro nejhezčí výhled (protože když není nad vodou slunce, tak je ta voda tmavá a spousta věcí/barev tak nevynikne), nakonec to dopadlo skvěle. Začalo to přeletem nad ostrovy Whitsundays – 74 ostrovů, z nichž pouze 4 jsou obydlený. Ostrovy jsou taky součástí národního parku a leží v srdci Velkého bariérového útesu. Takhle z ptačí perspektivy to bylo zase úplně něco jinýho, opravdová krása! 













Postupně jsme se dostali až nad samotný, shora viditelný korálový útes, což bylo naprosto dechberoucí a je to opravdu přesně takový jako na fotkách, dokonce ještě nádhernější! Ty výrazný barvy, útvary a celkově ta velkolepost a nepopsatelná krása, nás opravdu nechali v němém úžasu!






 Neminuli jsme ani slavný, přírodou vytvořený „Heart Reef“ korálový útes ve tvaru srdce a „Blue hole“ - modrá díra (teda pokud je to ona, ale jinou jsem tam neviděla). 





Zase jsem si uvědomila jak je ta příroda úžasná a vzácná. Austrálie má hodně co nabídnout. Byla to docela investice, ale musím říct, že se to vyplatilo do posledního centu! Navíc si na bucket listu můžeme odškrtnout jeden ze „7 natural wonders of the world“ – sedmi přírodních divů světa. A troufám si říct, že je to ten nejkrásnější, teda alespoň pro mě – teď a tady :).







 A víte co byla největší sranda? Že týpek za náma to celý prospal :D :D :D. Chápete to?? Byli jsme z něho úplně hotoví, ale proti gustu žádnej dišputát :D :D :D s takovým „borcem“ jsme si ovšem museli dát (neúmyslný) selfíčko :D. Když jsme pak zjistili, že jsme s tím spícím exotem vyfocení, dost nás to pobavilo :D. 



Tak já to tady zase rozdělím a vy se můžete těšit na třetí a poslední část článku z tohoto tripu. Doufám, že jsem na Vás alespoň trochu přenesla ten „feeling/vibe“ a vlnu okouzlení/nadšení, jakou jsme tu společně zažili my. Mějte se krásně a zatím ahooj u dalšího dílu. xx

3 komentáře

  1. Čau Evi a Fildo, je to neuvěřitelně parádní... Rádi bychom se tam s Vámi taky taky potápěli a proletěli... Doufám, že bude brzy příležitost... D*J..

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.