Tasmánie – 3. část

pátek 22. března 2019


Tak, a je to tu, (bohužel) poslední článek ze série našeho Tasmánskýho dobrodružství. 


Ráno jsme započali výletem k vodopádům „Nelson Falls“. No krása. Byly tam i tyhle obří kapraďostromy. 




Po cestě k dalším vodopádům jsme zastavili na malinké benzínce, která byla jediná široko daleko a kromě pár osamocených bicyklů, tam skoro nikdo nebyl. Když jsme se přiblížili ke kolům zjistili jsme, že jedno z nich nese českou vlajku. A to už z benzíny vycházela skupinka chlapů, kterým jsme hned řekli „zdar“. Chvilku jsme pokecali a bylo to fajn. Šlo o asi 3 nebo 4 chlapy, v rozmezí tak od 40 do 60 let kteří, projížděli Tasmánii na kolech. Kromě toho se pak ještě chystali na trať Melbourne – Sydney. Velcí dobrodruzi :). 



Při cestě jsme narazili na „Raspberry Farm“ – malinovou farmu, kde jsme spontánně zastavili a udělali jsme dobře, že Katy? :D. Nakonec jsme tam byli dvakrát. Kromě malin tam bylo možný zakoupit všemožný „berries“ – lesní plody jako třeba jahody, jostu, rybíz, ostružiny, všelijaký odrůdy malin, kanadský borůvky (mňam...) atd. Bylo super, že se dala koupit nejen hotová krabička s ovocem, ale mohli jste si taky koupit jen tu krabičku a nasbírat si co chcete a kolik chcete :). To jsme taky udělali. Kromě toho byly ke koupi i různý výrobky z těchto plodů a taky kopečková zmrzka/sorbet. 








Poté už jsme se zase přesunuli k dalším vodopádům, tentokrát doprovázeni přítomností krásné přírody Národního parku „Mt Field“. Před vstupem do parku jsme ještě ochutnali pravý tasmánský pivko a bylo moc dobrý. Jak můžete vidět na fotce, bylo hodně žlutý světlo a to proto, že zrovna probíhal rozsáhlý požár, o kterým se později mluvilo v každým rádiu i v médiích. My jsme to ale nevěděli a byl klid :D naštěstí jsme mu úspěšně ujeli. 



V parku jsme obdivovali staletí staré stromy (myslím že až 600 let), které dosahovaly neskutečných délek a šířek. Zvolili jsme trasy k vodopádům „Russel Falls“ a „Horseshoe Falls“. Vodopády ty já můžu. Bylo to tam moc pěkný, všude kolem hustá zeleň, neskutečný stromy a kapradiny. Jako někde v Jurským parku :). 







Na naší cestě jsme pak museli zastavit u tohohle nádhernýho jezera a vykoupat se. A ty výhledy po cestě, s horama v pozadí teda taky nebyly žádná nuda :). 





No a poslední 2 noci jsme se rozhodli strávit na ostrově „Bruny Island“. Dopravili jsme se tam trajektem i s naším domečkem na kolečkách a hned první noc jsme přespali v kempu, ke kterýmu přiléhala tahle úžasná, prázdná pláž, kde jsme vyhlíželi tučňáky, ale ti nejspíš byli o kousek dál, na jiné pláži. Nevadí. Příště. Počkali jsme si tam na západ slunce a udělali pár fotek. U toho jsem šlápla na polomrtvou včelu, která mě píchla do malíčku na noze. Tím, že už byla polomrtvá nedala mi tak velkou dávku, takže se to dalo :D. I když to ze začátku bylo nepříjemný a pak to začalo šíleně lechtat :D. 







Po noci na tomhle krásným místě jsme si dali asi 2 hodinový track zvaný „Fluted Cape Track“. Poté jsme přejeli na jižní konec ostrova k majáku, který jsme opět spojili s 1,5 h procházkou kolem našeho novýho kempu, kde byla mimo jiné i tahle krásná, opět úplně prázdná pláž, kde se nám MOOOOC líbilo. 

















Jedním z důvodů, proč jsem chtěla navštívit Bruny Island byl i fakt, že se tu vyskytuje velmi vzácná mutace klokánků – „white Bennett ´s wallabies“, kteří se rodí s bílou srstí a někteří jsou dokonce albíni (růžové oči, uši a čumák). My jsme po příjezdu do vesničky brzo ráno neviděli žádnýho, nedalo mi to a šla jsem se zeptat místních do obchůdku. 



Věděla jsem, že je to teď nebo nikdy, protože už se v tomhle čase zase začínají schovávat před sluníčkem a je mizivá šance je vidět. Pán mě poslal o kus dál, prý by tam ještě měli být. Byli tam, ale jen ti hnědí, až najednou Katy jednoho zahlídla. Byl to albín a měl hnědýho mrňouse. Z mých znalostí z genetiky :D jsem si uvědomila, že se vlastně musí spojit jedině bílej s bílým genem aby vznikl bílý klokan. To znamená, že i 2 hnědí, kteří ale nesou gen bílého můžou mít bílého. Ale jakmile bude jen jeden gen hnědý (dominantní), smůla...bude hnědej klokánek :D stejně jako tahle maminka, která měla hnědýho chlapa s hnědým genem :D. Nebo třeba když se zkříží 2 bílí klokani ještě to neznamená, že vznikne bílej, takže chápete tu vzácnost? :D No, to by stačilo...Prostě super zážitek, byla jsem moc ráda, že jsem je mohla vidět na vlastní oči a ve volné přírodě...(ten plot je jen něčí zahrada)







Na závěr jsme pak zajeli zase na sever k „The Neck“ je to takovej dlouhej, tenkej krk na mapě, kde stojíte a koukáte na zátoky zleva i zprava. Moc pěkný. Pak už jen pár fotek, „pavouček“ na záchodě, krásná mušle, kterou jsme si přivezli domů, varování před hady a neskutečně obří, šťavnatý a chutný třešně od pána, kterej věděl, že v Česku jsou nejhezčí holky na světě :D. 










Jsme opět na Tasmánii a naší poslední zastávkou je hlavní město Hobart. Ty domečky a výhled na hory, měly co do sebe! Zde jsme navštívili hlavně obří trh „Salamanca market“, kde bylo hodně produktů všeho druhu a je to super místo, pokud plánujete přivézt nějaký ten suvenýr. Moc pěkný městečko. 







No a pak už na letiště, kde jsme plni žalu, že už musíme odjet dali „pár“ rozlučkových točených piv s výhledem na naše letadlo, takže jsme se nemuseli bát, že nám uletí. Byla sranda...






Už se nemůžeme dočkat až se zase na tohle překrásný místo vrátíme...je to srdcovka <3 tak pa

2 komentáře

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.