Tasmánie – 1. část

pátek 1. února 2019



Tak a je to tady – náš druhý velký trip tentokrát s Fíkovýma rodičema, Katy a Pájou :). Byli tu za námi na 3 týdny, cestovali jsme všude možně kolem Brisbane, navštívili Straddie island i Byron Bay a pořád bylo co dělat i vidět. O všech těchto destinacích už jsem Vám ale psala, a tak se vrhnu rovnou na náš devíti denní trip po překrásné Tasmánii. Řeknu Vám, byla to pecka. 


Poprvé jsme si v Hobartu půjčili tohle vytuněný auto tzv. „campervan“ a vyrazili na cestu.


Naše první cesta mířila do Taman National Park, ale ještě před tím, jsme si udělali malou zastávku na Eaglehawk Neck konkrétně na Tessellated Pavement. Na tomto místě je zajímavé skalní molo, které vytvořila sama příroda. Jde o vzácnou přírodní erozi, která kámen opracovala do těchto tvarů. 






Další random zastávkou byla tahle krásná pláž, nikde nikdo, jen příroda. 





To platilo o Tasmánii obecně, vzhledem k faktu, že se tam vyskytuje pouze 7 lidí na km2. No, co dodat, to my oceníme, to je pravej relax! Poté už jsme dorazili do kempu, který pronajímal jeden super pán. Dokonce tam i dobrovolně vystavěl krásnou, nesmradlavou kadibudku a saunu! Vše gratis :). Platilo se jen 10AUD na osobu za camping, ale to je celkem normálka. Původně jsme tento kemp vybrali díky přírodní ručně stavěné sauně, ale nakonec jsme tam ani nebyli :/. Asi únava z treku, ale tak zase příště. 


No a pak už následoval asi 4 - 4,5 hodinový zpáteční trek zvaný „Cape Raoul“ (14km). Byli jsme nadšení krásným výhledem na nekončící horizont oceánu. Připadali jsme si nahoře jako ptáci. Katy byla nadšená protože tam lítal orel a vyhlížela ho dalekohledem. 




Obklopeni dechberoucí přírodou jsme pak pokračovali k  totemovitým skalnatým útvarům. Taky zajímavý přírodní úkaz :). Na konci jsme dali sváču a šup zpátky. 






Pak už jen večeře, spát a hurá do dalšího dne. 


Druhý den jsme se vydali na hike do Freycinet National Park. 



Vylezli jsme na vrchol hory Mt. Amos, která měla 454m. Na začátku nás strašili s cedulí, kde bylo upozornění na fyzickou zdatnost a dobrou výbavu s fotkou, která nám připadala dost dramatická. Chlápek se tam skoro plazil po skále, která vypadala úplně rovně, ploše a stabilně :D. Tak jsem se rozhodli foto napodobit ať máme taky nějaký to drama :D. 









Postupně jsme přicházeli na to, že čím dýl jdeme tím se stupeň náročnosti víc a víc zvyšuje :D. Uznali jsme, že v poslední třetině hiku už opravdu vypadáme jak pán na fotce na varovné ceduli :D. 






Bylo to náročnější, ale výhled na „Wineglass Bay“ (vlevo) a „The Hazards“ (vpravo), nám byl dostatečnou odměnou. Dokonce pak zbytek členů výpravy prohlásil tento zážitek za nejlepší z celého pobytu na Tasmánii :). Dobrodružství je prostě vždycky parádní zážitek. 





Mimochodem, po této červené trase jsme šli. 



Večer pak hurá do kempu a taky na nedalekou pláž, kde si Káťa s Fíkem dali večerní koupačku, při tomhle krásným západu slunce, no a my s Pavlem jsme se mezitím nechávali ošhlehat studeným větrem, nechápajíc jejich otužilost :D. U toho jsme ještě fotili samozřejmě.





Třetí den nás čekalo „Bay of Fires“, kde se kolem pláže s bílými drobnými kamínky nacházely taky tyhle jedinečný oranžový skály připomínající plameny. Dali jsme si koupačku v krystalově čisté modré laguně a následně oběd. 










Pokračovali jsme směrem na moji srdcovku – levandulovou farmu „Bridestowe Levander Farm“. Tak to bylo něco žejo. Nekončící levandulový políčka vysazený v pravidelných řádcích, obklopeni všudypřítomnou vůní levandule. 


Vzpomněla jsem si na moji babičku, která měla tak ráda fialovou :). Ochutnali jsme i levandulovou zmrzku. Příchutě: čistě levandulová, čokoláda-levandule (tati), borůvka-levandule, citrus-levandule, med-levandule. Měli jsme ty první tři příchutě. Já si dala čistě levandulovou a podle mě byla společně s čoko-levandule nejlepčí :D. Poslechli jsme si i zajímavý výklad průvodce a mimo jiných zajímavostí jsme zjistili, že levandule kvete jen 2 měsíce v roce a to nám teda zrovna vyšlo :). Být svědkem této přírodní nádhery byl můj sen. Pamatuju si jak jsem fotku těchto políček před lety někde viděla a moc jsem si přála to vidět a splnilo se! Přát si a vědět co, je jedním ze základních kroků k plnění snů :).... Pak jsme ještě nakoupili tak čistý esenciální olej, že se dá i pít, balzám na rty a čaje. To se nedalo. Bylo to drahý, ale čistě/poctivě/transparentně vyrobený, hodně kvalitní a podporující zdraví, takže dobrá investice. 







Plní zážitků jsme se opět odebrali do kempu, vytáhli střechu a připravili posezení na večeři. Mimochodem, campervan se osvědčil. I když měl „drobný nedostatky“ jakože nejela klima, po 3 dnech si lednice fungovala jak chtěla a začala se otevírat skříň s nádobím a vařičem, který nám pravidelně rozbíjel nádobí :D byl úplně supr. Krásně se spalo, spousta prostoru, 2 velký matrace a mini kuchyňka se vším potřebným, takže jsme si tenhle způsob cestování dost oblíbili a rádi si ho zase někdy zopákneme. 


Děkuju za přízeň a zase se na vás se svým cestopisem těším u další části série z tripu po Tasmánii. Pa <3

Okomentovat

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.