V návaznosti na náš trip po Victorii (Melbourne a okolí) bych teď konečně chtěla mluvit o Melbourne :D. Jako obvykle jsme si vymezili čas hlavně na přírodní krásy a na město si nechali jen asi den a půl. Jako první jsme navštívili „Brighton Beach“. 


Tam jsem se moc těšila, protože je proslulá svými malými barevnými chatičkami, vinoucími se téměř přes celou pláž, které nazývají „bathing boxes“. Každá z nich je originál, ručně malovaná. Tyhle boxy se po určitém čase zase přemalují a tak je pořád na co se dívat. S čím jsme ale moc nepočítali, že když tam půjdeme takhle později odpoledne, bude tam hoooodně lidí. Tím se ten náš dojem logicky trošku zhoršil, protože bylo dost náročný udělat si alespoň nějakou hezkou památeční fotku nebo si tam sednout a nasávat atmosféru. 





Raději jsme se přesunuli dál do St. Kilda, kde to bylo moc fajn :). Najedli jsme se tam v úžasné restauraci, pozorovali západ slunce a občas narazili na zombie v germánským kroji :D. Zrovna se tam totiž konala australský verze October festu, takže tam bylo dost lidí úplně na plech, tak se tam tak motali s nepřítomným výrazem a snažili se zřejmě dostat domů. 







Melbourne je známé také svým pouličním uměním „street art“. Tohle bylo první, které jsme viděli v St. Kilda. V centru Melbourne jsme pak druhý den objevili tuhle známou graffiti uličku zvanou „Hosier Lane“. Vypadalo to trošku jako takový doupě někde v Bronxu :D, ale mělo to kouzlo, to se musí uznat. Připadala jsem si tam jako v New Yorku někdy v 70 letech. Měla jsem z toho takový retro/hip-hop/graffiti/NY pocit :D. Tak, to by stačilo... 











Kromě street artu je Melbourne taky Mekkou jídla. Každý si tam najde své a teda jídlo fakt pecka. Někde na internetu jsme si našli, že místní kavárna a pekárna LUNA, prý dělá nejlepší croissanty na celým světě. To nám přišlo jako trochu přehnaný tvrzení, ale řekli jsme si proč to nezkusit že? No a už jen to prostředí nás docela překvapilo. Byla to taková malinká kavárna na stojáka, kde měli jen stoly bez židlí a brzy jsme pochopili proč. Zájem o jejich croissanty byl totiž tak velký a prostor tak malý, že bylo třeba se na místě rychle vystřídat. Dali jsme si kávu a 2 croissanty jeden na slano a druhý mandlový. Měli tam teda asi 5 příchutí a očividně se řídili mottem: v jednoduchosti tkví úspěch. Hned při prvním soustu jsme pochopili, že je to opravdu nejlepší croissant na světě a rozplývali jsme se nad tou úžasnou chutí, křehkostí a jemností. Když jsem si potom dala mandlový croissant tady u nás v restauraci, která je taky vyhlášená a má jinak moc dobrý jídlo, tak croissant se na ten nejlepší z LUNY fakt nechytal ani zdaleka. 





Další dobrotou doporučenou na netu byli místní asijské knedlíčky (dumplings), ty byly myslím nejlepší v Austrálii (nebo v Melbourne). Restaurace s nacházela v China Town a jmenovala se „HuTong“. Přišli jsme tam někdy v 11 dopoledne těsně po otvíračce. Nikde nikdo jen asi 2 hosté. Hned za námi přiběhl číšník s dotazem jestli máme reservaci. My jsme odvětili, že ne a on reagoval stylem: „hmmm, ajajaj“ a odběhl se rychle zeptat nadřízenýho, jestli nás může někde usadit. Tak jsme si říkali, co dělá vopičky, vždyť tady nikdo není :D. Nakonec dostal svolení s tím, že tam můžeme být maximálně hodinu a půl. To nás trošku pobavilo, páč jsme tam plánovali být tak půl hodiny :D. Brzy jsme pochopili, o čem byla řeč, protože restaurace byla opravdu vytížená a v době obědů, což začínalo pár minut po našem příchodu, se třípatrová restaurace opravdu naplnila, takže jsme měli štěstí. Pán nás poslal do druhého patra, vyšli jsme schody a tam už na nás čekal další číšník, který nás doprovodil do dalšího patra, kde na nás čekal zase další číšník a přesně věděl kdo jsme a kam nás má usadit. My jsme byli jak v Jiříkově vidění. Měli v tom obdivuhodnej systém a pak jsme zjistili, že se mezi patry dorozumívají vysílačkama. Příprava netrvala dlouho a vynikající knedlíčky rozpadající se na jazyku jsme slupli jako malinu. Opět super gastro zážitek. 






Dále jsme na doporučení naší lektorky Melindy (ze školy) utratili majlant za čokoládu Haigh´s, kterou tady v Brisbane nemáme. Je to firma z Adelaide, ale v Melbourne je taky. 




Tam jsme nakoupili dárky a vyrazili na cestu staró šalinó :D, která sloužila jako příjemná prohlídka města i s výkladem. 







Na co nelze zapomenout je taky městská trasa, která se dá najít na googlu pod názvem „Melbourne´s arcades and laneways“. Jde o velmi příjemnou procházku starodávnými uličkami a arkádami, plnými malých retro kaváren a obchůdků. Kromě čokoládovny jsme v žádným nebyli, ale šlo o tu staroanglickou architekturu a atmosféru. Bylo to moc hezký. 




Na rozdíl od Brighton Beach jsme zvolili super taktiku a vyrazili brzy ráno, skoro nikdo tam nebyl, super fotky a všecko. Když jsme potom šli později kolem, nemohli jsme uvěřit svým očím. Hlava na hlavě a děs. No a samozřejmě nemůžeme opomenout náš negativní zážitek a tím byla opět pokuta. Která nás (hlavně teda mě) dost naštvala, protože byla naprosto nevinná. Chtěli jsme zaparkovat v centru města, ale ty jejich cedule :D no, uznejte sami, že složitěji napsaný už to být nemůže :D. Zkrátka jsme nejdříve pochopili, že tam stát můžeme, ale v tomto čase musíme zaplatit za parkování. Tak jdeme zaplatit k mašině, ale ta píše, že nic neplatíme a odkazuje nás na přečtení značky. Luštíme ji tedy znovu a zjišťujeme, že v tomto časovým rozmezí neplatíme. 


Za hodinu se vracíme s pokutou na naše asi 3.000 Kč, kterou jsme dostali pár minut poté co jsme z parkoviště odešli. Pak jsme ještě našli obří parkoviště, kde stál parking na celý den 12 dolarů a my chtěli platit o dost víc na 1 hodinu tam :D no prostě to naštve, ale člověk to tam nezná a tak neví. Obzvlášť když už těch pokut v poslední době bylo víc a hlavně s vědomím, že jsme se opravdu poctivě snažili parkování zaplatit, jenže problém byl v tom, že chytrá cedule říkala, že v tomto čase se tam stát nemůže vůbec :D. Nakonec jsme to z ní pochopili taky, ale až poté, co jsme dostali pokutu samozřejmě :D. Kromě tohoto byl ale celý trip úplně super a jsme moc rádi, že jsme ho mohli absolvovat. Doufám, že se Vám článek líbil no a příští bude zase z krásné Tasmánie, tak se těšte a mějte krásný den :).

Melbourne

sobota 26. ledna 2019



V návaznosti na náš trip po Victorii (Melbourne a okolí) bych teď konečně chtěla mluvit o Melbourne :D. Jako obvykle jsme si vymezili čas hlavně na přírodní krásy a na město si nechali jen asi den a půl. Jako první jsme navštívili „Brighton Beach“. 


Tam jsem se moc těšila, protože je proslulá svými malými barevnými chatičkami, vinoucími se téměř přes celou pláž, které nazývají „bathing boxes“. Každá z nich je originál, ručně malovaná. Tyhle boxy se po určitém čase zase přemalují a tak je pořád na co se dívat. S čím jsme ale moc nepočítali, že když tam půjdeme takhle později odpoledne, bude tam hoooodně lidí. Tím se ten náš dojem logicky trošku zhoršil, protože bylo dost náročný udělat si alespoň nějakou hezkou památeční fotku nebo si tam sednout a nasávat atmosféru. 





Raději jsme se přesunuli dál do St. Kilda, kde to bylo moc fajn :). Najedli jsme se tam v úžasné restauraci, pozorovali západ slunce a občas narazili na zombie v germánským kroji :D. Zrovna se tam totiž konala australský verze October festu, takže tam bylo dost lidí úplně na plech, tak se tam tak motali s nepřítomným výrazem a snažili se zřejmě dostat domů. 







Melbourne je známé také svým pouličním uměním „street art“. Tohle bylo první, které jsme viděli v St. Kilda. V centru Melbourne jsme pak druhý den objevili tuhle známou graffiti uličku zvanou „Hosier Lane“. Vypadalo to trošku jako takový doupě někde v Bronxu :D, ale mělo to kouzlo, to se musí uznat. Připadala jsem si tam jako v New Yorku někdy v 70 letech. Měla jsem z toho takový retro/hip-hop/graffiti/NY pocit :D. Tak, to by stačilo... 











Kromě street artu je Melbourne taky Mekkou jídla. Každý si tam najde své a teda jídlo fakt pecka. Někde na internetu jsme si našli, že místní kavárna a pekárna LUNA, prý dělá nejlepší croissanty na celým světě. To nám přišlo jako trochu přehnaný tvrzení, ale řekli jsme si proč to nezkusit že? No a už jen to prostředí nás docela překvapilo. Byla to taková malinká kavárna na stojáka, kde měli jen stoly bez židlí a brzy jsme pochopili proč. Zájem o jejich croissanty byl totiž tak velký a prostor tak malý, že bylo třeba se na místě rychle vystřídat. Dali jsme si kávu a 2 croissanty jeden na slano a druhý mandlový. Měli tam teda asi 5 příchutí a očividně se řídili mottem: v jednoduchosti tkví úspěch. Hned při prvním soustu jsme pochopili, že je to opravdu nejlepší croissant na světě a rozplývali jsme se nad tou úžasnou chutí, křehkostí a jemností. Když jsem si potom dala mandlový croissant tady u nás v restauraci, která je taky vyhlášená a má jinak moc dobrý jídlo, tak croissant se na ten nejlepší z LUNY fakt nechytal ani zdaleka. 





Další dobrotou doporučenou na netu byli místní asijské knedlíčky (dumplings), ty byly myslím nejlepší v Austrálii (nebo v Melbourne). Restaurace s nacházela v China Town a jmenovala se „HuTong“. Přišli jsme tam někdy v 11 dopoledne těsně po otvíračce. Nikde nikdo jen asi 2 hosté. Hned za námi přiběhl číšník s dotazem jestli máme reservaci. My jsme odvětili, že ne a on reagoval stylem: „hmmm, ajajaj“ a odběhl se rychle zeptat nadřízenýho, jestli nás může někde usadit. Tak jsme si říkali, co dělá vopičky, vždyť tady nikdo není :D. Nakonec dostal svolení s tím, že tam můžeme být maximálně hodinu a půl. To nás trošku pobavilo, páč jsme tam plánovali být tak půl hodiny :D. Brzy jsme pochopili, o čem byla řeč, protože restaurace byla opravdu vytížená a v době obědů, což začínalo pár minut po našem příchodu, se třípatrová restaurace opravdu naplnila, takže jsme měli štěstí. Pán nás poslal do druhého patra, vyšli jsme schody a tam už na nás čekal další číšník, který nás doprovodil do dalšího patra, kde na nás čekal zase další číšník a přesně věděl kdo jsme a kam nás má usadit. My jsme byli jak v Jiříkově vidění. Měli v tom obdivuhodnej systém a pak jsme zjistili, že se mezi patry dorozumívají vysílačkama. Příprava netrvala dlouho a vynikající knedlíčky rozpadající se na jazyku jsme slupli jako malinu. Opět super gastro zážitek. 






Dále jsme na doporučení naší lektorky Melindy (ze školy) utratili majlant za čokoládu Haigh´s, kterou tady v Brisbane nemáme. Je to firma z Adelaide, ale v Melbourne je taky. 




Tam jsme nakoupili dárky a vyrazili na cestu staró šalinó :D, která sloužila jako příjemná prohlídka města i s výkladem. 







Na co nelze zapomenout je taky městská trasa, která se dá najít na googlu pod názvem „Melbourne´s arcades and laneways“. Jde o velmi příjemnou procházku starodávnými uličkami a arkádami, plnými malých retro kaváren a obchůdků. Kromě čokoládovny jsme v žádným nebyli, ale šlo o tu staroanglickou architekturu a atmosféru. Bylo to moc hezký. 




Na rozdíl od Brighton Beach jsme zvolili super taktiku a vyrazili brzy ráno, skoro nikdo tam nebyl, super fotky a všecko. Když jsme potom šli později kolem, nemohli jsme uvěřit svým očím. Hlava na hlavě a děs. No a samozřejmě nemůžeme opomenout náš negativní zážitek a tím byla opět pokuta. Která nás (hlavně teda mě) dost naštvala, protože byla naprosto nevinná. Chtěli jsme zaparkovat v centru města, ale ty jejich cedule :D no, uznejte sami, že složitěji napsaný už to být nemůže :D. Zkrátka jsme nejdříve pochopili, že tam stát můžeme, ale v tomto čase musíme zaplatit za parkování. Tak jdeme zaplatit k mašině, ale ta píše, že nic neplatíme a odkazuje nás na přečtení značky. Luštíme ji tedy znovu a zjišťujeme, že v tomto časovým rozmezí neplatíme. 


Za hodinu se vracíme s pokutou na naše asi 3.000 Kč, kterou jsme dostali pár minut poté co jsme z parkoviště odešli. Pak jsme ještě našli obří parkoviště, kde stál parking na celý den 12 dolarů a my chtěli platit o dost víc na 1 hodinu tam :D no prostě to naštve, ale člověk to tam nezná a tak neví. Obzvlášť když už těch pokut v poslední době bylo víc a hlavně s vědomím, že jsme se opravdu poctivě snažili parkování zaplatit, jenže problém byl v tom, že chytrá cedule říkala, že v tomto čase se tam stát nemůže vůbec :D. Nakonec jsme to z ní pochopili taky, ale až poté, co jsme dostali pokutu samozřejmě :D. Kromě tohoto byl ale celý trip úplně super a jsme moc rádi, že jsme ho mohli absolvovat. Doufám, že se Vám článek líbil no a příští bude zase z krásné Tasmánie, tak se těšte a mějte krásný den :).

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.