Phillip Island

Pokračování předchozího článku se malinko protáhlo, protože jsem zase měla zápřah ve škole, ale už jsem zpět! Všechno jsem dokončila a mám prázdniny (ty velký). Něco nás zase čeká, ale o tom později, nechte se překvapit :). 

Abych navázala na článek o cestě do Melbourne a okolí, minule jsme skončili u lázní. Den na to jsme se vypravili na Cape Schanck Lighthouse. Jak jinak než na maják :D. Byla tam skvělá atmosféra, příroda nás vyloženě nabíjela a byla jsem ráda, že jsme si vyšlápli až přímo k tomuhle šutráku, protože to stálo opravdu za to. Bylo to tak majestátní, divoký a úplně bez lidí. Prostě kouzelný, uzdravující místo :). 

Pak už následoval Phillip Island. Tam jsme se neskutečně těšili, protože na nás čekalo hned několik „poprvé“. Jedním z nich bylo pozorování tuleňů. To bylo sice poprvé jen pro mě, ale i tak. Nasedli jsme na loď a pluli směr „Seal rocks“, což je obří skála asi 20 minut od pobřeží, kde se tuleni večer scházeli po celodenním lovu. Líbilo se mi to, protože to nebyla klasická turistická atrakce, ale bylo nás na lodi asi jen 7 a místní Rangerka (na fotce) byla úplně skvělá, zapálená do své práce. Znala všechny tipy a zajímavosti o tuleních a celkově o ostrově. Šlo jí o blahobyt zvířat a přírody a snažila se udělat maximum pro jejich ochranu. Byla nám tím moc sympatická. 

Tuleni byli úžasní, vydávali zvuky, hráli si, odpočívali, alfa samci (asi 2x větší než všichni ostatní) si měřili sílu s ostatními a když vyhráli, srandovně poskakovali a jakoby se smáli :D. 

Večer nás potom ještě čekalo druhé poprvé, a to pozorování tučňáků nejmenších ve volné přírodě. Vzpomínám si, jak jsme ještě v Česku náhodně zapnuli televizi a zrovna dávali dokument o fairy penguins na Phillip Islandu. Už tehdy jsme se do toho místa zamilovali a moc jsme si přáli to vidět na vlastní oči. Líbilo se mi, jak chytře to tam vymysleli. Je sice možné je pozorovat jako „turistickou atrakci“, ale ten přístup je tam rozhodně takový, jak má být. Zvířata a příroda se tam totiž kladou na první místo a mají vždy přednost před neomalenými turisty nebo jejich penězi. 

Pro širší přehled, obdivuju, jak se tam dokázali lidi za ohrožený druh a přírodu postavit. Přítomnost tučňáků na ostrově je zaznamenána už od dvacátých let. Lidé je postupně začali pozorovat z pláže, kde často nevědomky narušovali jejich přirozené prostředí tím, že si s sebou brali deky a piknikové koše. S vystavením mostu, spojujícím ostrov s pevninou se návštěvnost ostrova ještě zvýšila a obyvatelé začali vystavovat v této oblasti domy, znečišťovat přírodu a často docházelo i k poničování jejich hnízd na pevnině a k hubení tučňáků, neboť s lidmi přicházeli i psi a lišky (dovezené z Evropy, narušující místní ekosystém). Počet tučňáků se rapidně snížil, proto v šedesátých letech Australská vláda striktně zasáhla. A tohle opravdu obdivuju, protože z tohoto konkrétního zásahu by si měl brát příklad celý svět. Oblast začala být přes den pro veřejnost uzavřená, vystavili se tzv. „Board walks“, což jsou dřevěné chodníky, které zabraňují poškození hnízd a narušování životního prostoru tučňáků. Všechny domy byly z oblasti odstraněny a vláda dala těmto obyvatelům finanční odškodnění, aby měli možnost najít si nové bydlení. Výsledkem je navýšení počtu tučňáků nejmenších v kolonii z 12.000 na 32.000!!!! No není to úžasný? Projekt se stal jedním z nejúspěšnějších na světě v rámci eko-turismu. Navíc peníze z veškerých atrakcí jdou na ochranu tučňáků, tuleňů i přírody v této oblasti, takže člověk nelituje ani jedinýho utracenýho centu :). Tučňáci se nesměli fotit, aby nedošlo k poškození zraku a ke zbytečnému stresování, takže fotky jsou poskytnuté právě z tohoto centra, kde je fotil jeden člověk, šetrnými metodami a jednorázově. Byla tam docela zima, čekali jsme na pláži, než zajde slunce a po asi hodinovém čekání, začali vycházet první statečný skupinky :D. Byli malinkatí, neskutečně roztomilí a milí. Vyplatilo se vydržet dýl, protože většina lidí už odešla a my pak následovali jednotlivé skupiny až na pevninu. Díky board walks, jsme měli možnost pozorovat  tučňáky nerušeně v přírodním prostředí z asi 20cm :). Bylo to super, žijí v páru, takže si hned utíkali hledat partnery a když se našli, následovala obrovská radost, provázená hlasitými výkřiky, objímáním a mazlením. No, prostě boží zážitek, co dodat!. 

Druhý den jsme se pak ještě rozhodli na Phillip Island vrátit a projet si pobřežní „coastal drive“. Zastavili jsme na jednom místě, kde jsme si udělali procházku po útesu a zahlídli ještě pár tučňáků vykukujících z hnízd. Zajímavý je, že to jsou nejen nejmenší tučňáci na světě (cca 30cm), ale mají dokonce tmavě modré peří. 

Byla to nádhera a zase jsme se cítili součástí přírody a prostě tak dobře, v souladu. Na závěr nemohla chybět kávička s dezertem a nezapomenutelným výhledem:

Poté jsme ještě zkoukli „swan lake“, labutí jezero, s velkou druhovou rozmanitostí ptáků. Celkově ta příroda na Phillip Island úplně vzkvétala :). 

Všimněte si taky veselýho řidiče a poslední fotky, kde je pláž "Penguin parade", na které jsme předchozí den pozorovali tučňáky a taky celá ta board walk. Tak děkuju, pokud jste dočetli až sem, doufám, že se Vám článek líbil a zase u poslední části této série brzy zdar! :)