Tak a je tu druhá část článku o našem putování s rodinkou. Navážu na Sydney,
kde jsme ještě pokračovali v našich cestách a navštívili Manly Beach. Dostali
jsme se tam lodí z přístavu v centru, což trvalo cca 30 min. Příroda vedla
vnitrozemím až ke krásnýmu výhledu na Sydney. Na této procházce jsme ocenili
hlavně zeleň a celkově ta panoramata všude kolem nás.
Druhý den ráno, před
příjezdem na Bondi Beach, jsme se stavili ještě na Fish market (rybím trhu),
což mělo taky svoje kouzlo. Ryb a mořských plodů tam bylo tolik, že jsem se zamýšlela
nad tím, jak to lidi s tím konzumem zase přehání. Kdybyste to viděli! Bylo
tam všeho tolik! To snad nemůže ani město jako je Sydney, sníst za jeden den!
Mohli jste si tam koupit jak syrové ryby a plody moře, tak i čerstvě připravená
jídla.
Dali jsme si takovou všehochuť na tyčce (losos, chobotnice, kreveta,
zelenina) a sushi donut, ze kterýho jsem byla pochopitelně úplně hotová. Byly
prostě děsně roztomilý, nádherný a dobrý. Dokonce i chobotnice mi poprvé v životě
chutnala, hlavně proto, že nebyla gumová jak žvýkačka. Vlastně všechno, co jsme
si dali, bylo vynikající a navíc máme zážitek! Jen to teda bylo docela drahý!
Ale aspoň jsme byli spokojení. Nejhorší je, dát si něco drahýho, co ještě k tomu
stojí za prd.
Na a poté už hurá na Bondi Beach, kam jsme jeli pro změnu busíkem.
Přes Bondi vedla pohodová procházka po pobřeží až k majáku - Wattsons Bay (který
já prostě miluju, jako ty majáky obecně). Maják byl tentokrát
červenobílej, pruhovanej, jak v pyžamu :D.
Následující den, jsme už opustili
rušný Sydney a vyrazali do přírody, na kempovačku do Blue Mountains. Cestou
jsme ještě zastavili na nákup a samozřejmě na kávičku.
Na místo jsme se dostali
tak nějak offroadovým způsobem, postavili stan a započali výlet k vodopádům
a Princess Lookout, kde jsme zjistili, že název „Blue Mountains“ je pro tohle
místo opravdu příznačný, vzhledem k tomu, že výhled na nekončící lesy byl
plný modrých stromů. Byly zelený, ale vypadaly modře, chápete? :D Nebo prostě ta
mírná mlha nad stromama byla modrá, zkrátka to tvořilo takový efekt. Takže moc
zajímavý a krásný.
Na co nezapomeneme je, jak nás cestou zpět doprovázelo hejno
asi celkem třiceti černých, velikánských kakadu se žlutými brky na ocase a červeným
zbarvením u oka. Říká se jim Yellow-tailed Black Cockatoo a dorůstají se až 65
cm! Bohužel, jak jsem psala v předchozím článku, měla jsem plnou kartu na
foťáku, takže jsme fotili pouze na mobil, kde fotky na dálku či ty nazoomovaný
vyjdou nekvalitně. První foto je teda naše a následující dvě pak z internetu,
pro představu. Byli kouzelní, velcí a silní. Jeden dokonce táhl v zobáku velkýho
hlodavce, což jsme moc nepochopili, protože se údajně živý spíš semeny z šišek
apod. Záhada...
 |
| Retrieved from: https://www.flickr.com/photos/michaelhooper/19221350034/ |
 |
| Retrieved from: http://livingjunglepetshop.com.au/wp-content/uploads/2014/11/Yellow-Tail-Black-Cockatoo5.jpg |
Večer jsme si dali víno u ohně a ráno už jsme zase cestovali 3
hodiny do hlavního města Canberra. Měli jsme na ni vyhrazený jen jeden den, ale
nejvíc nás zaujal obrovský parlament, který je možno podrobně shlédnout nejen
zvenku, ale i zevnitř a zdarma. Abyste věděli co myslím slovem obrovský, skládá
se asi ze 4.500 místností. Z parlamentu byl nejvíc unešenej taťka :).
Na
závěr jsme ještě skočili do muzea Austrálie, což bylo taky pěkný a pak už jen na jídlo, nějaký
„šontačky“ a zpět do Newcastle ke Katce s Martinem, jen přespat, abychom
ráno mohli vyrazit na dlouhou cestu zpět. Ale nebojte, naše cesta ještě nekončí.
Co bylo dál se dozvíte v pokračovaní, v třetí části této série článků...Tak zatím
páčko!
Okomentovat