Tak a je tu druhá část článku o našem putování s rodinkou. Navážu na Sydney, kde jsme ještě pokračovali v našich cestách a navštívili Manly Beach. Dostali jsme se tam lodí z přístavu v centru, což trvalo cca 30 min. Příroda vedla vnitrozemím až ke krásnýmu výhledu na Sydney. Na této procházce jsme ocenili hlavně zeleň a celkově ta panoramata všude kolem nás.


Druhý den ráno, před příjezdem na Bondi Beach, jsme se stavili ještě na Fish market (rybím trhu), což mělo taky svoje kouzlo. Ryb a mořských plodů tam bylo tolik, že jsem se zamýšlela nad tím, jak to lidi s tím konzumem zase přehání. Kdybyste to viděli! Bylo tam všeho tolik! To snad nemůže ani město jako je Sydney, sníst za jeden den! Mohli jste si tam koupit jak syrové ryby a plody moře, tak i čerstvě připravená jídla.





Dali jsme si takovou všehochuť na tyčce (losos, chobotnice, kreveta, zelenina) a sushi donut, ze kterýho jsem byla pochopitelně úplně hotová. Byly prostě děsně roztomilý, nádherný a dobrý. Dokonce i chobotnice mi poprvé v životě chutnala, hlavně proto, že nebyla gumová jak žvýkačka. Vlastně všechno, co jsme si dali, bylo vynikající a navíc máme zážitek! Jen to teda bylo docela drahý! Ale aspoň jsme byli spokojení. Nejhorší je, dát si něco drahýho, co ještě k tomu stojí za prd.



Na a poté už hurá na Bondi Beach, kam jsme jeli pro změnu busíkem. Přes Bondi vedla pohodová procházka po pobřeží až k majáku - Wattsons Bay (který já prostě miluju, jako ty majáky obecně). Maják byl tentokrát červenobílej, pruhovanej, jak v pyžamu :D.



Následující den, jsme už opustili rušný Sydney a vyrazali do přírody, na kempovačku do Blue Mountains. Cestou jsme ještě zastavili na nákup a samozřejmě na kávičku.


Na místo jsme se dostali tak nějak offroadovým způsobem, postavili stan a započali výlet k vodopádům a Princess Lookout, kde jsme zjistili, že název „Blue Mountains“ je pro tohle místo opravdu příznačný, vzhledem k tomu, že výhled na nekončící lesy byl plný modrých stromů. Byly zelený, ale vypadaly modře, chápete? :D Nebo prostě ta mírná mlha nad stromama byla modrá, zkrátka to tvořilo takový efekt. Takže moc zajímavý a krásný.










Na co nezapomeneme je, jak nás cestou zpět doprovázelo hejno asi celkem třiceti černých, velikánských kakadu se žlutými brky na ocase a červeným zbarvením u oka. Říká se jim Yellow-tailed Black Cockatoo a dorůstají se až 65 cm! Bohužel, jak jsem psala v předchozím článku, měla jsem plnou kartu na foťáku, takže jsme fotili pouze na mobil, kde fotky na dálku či ty nazoomovaný vyjdou nekvalitně. První foto je teda naše a následující dvě pak z internetu, pro představu. Byli kouzelní, velcí a silní. Jeden dokonce táhl v zobáku velkýho hlodavce, což jsme moc nepochopili, protože se údajně živý spíš semeny z šišek apod. Záhada...


Retrieved from:  https://www.flickr.com/photos/michaelhooper/19221350034/

Retrieved from:  http://livingjunglepetshop.com.au/wp-content/uploads/2014/11/Yellow-Tail-Black-Cockatoo5.jpg

Večer jsme si dali víno u ohně a ráno už jsme zase cestovali 3 hodiny do hlavního města Canberra. Měli jsme na ni vyhrazený jen jeden den, ale nejvíc nás zaujal obrovský parlament, který je možno podrobně shlédnout nejen zvenku, ale i zevnitř a zdarma. Abyste věděli co myslím slovem obrovský, skládá se asi ze 4.500 místností. Z parlamentu byl nejvíc unešenej taťka :).






Na závěr jsme ještě skočili do muzea Austrálie, což  bylo taky pěkný a pak už jen na jídlo, nějaký „šontačky“ a zpět do Newcastle ke Katce s Martinem, jen přespat, abychom ráno mohli vyrazit na dlouhou cestu zpět. Ale nebojte, naše cesta ještě nekončí. Co bylo dál se dozvíte v pokračovaní,  v třetí části této série článků...Tak zatím páčko!

Trip po Austrálii - 2. část

neděle 25. února 2018


Tak a je tu druhá část článku o našem putování s rodinkou. Navážu na Sydney, kde jsme ještě pokračovali v našich cestách a navštívili Manly Beach. Dostali jsme se tam lodí z přístavu v centru, což trvalo cca 30 min. Příroda vedla vnitrozemím až ke krásnýmu výhledu na Sydney. Na této procházce jsme ocenili hlavně zeleň a celkově ta panoramata všude kolem nás.


Druhý den ráno, před příjezdem na Bondi Beach, jsme se stavili ještě na Fish market (rybím trhu), což mělo taky svoje kouzlo. Ryb a mořských plodů tam bylo tolik, že jsem se zamýšlela nad tím, jak to lidi s tím konzumem zase přehání. Kdybyste to viděli! Bylo tam všeho tolik! To snad nemůže ani město jako je Sydney, sníst za jeden den! Mohli jste si tam koupit jak syrové ryby a plody moře, tak i čerstvě připravená jídla.





Dali jsme si takovou všehochuť na tyčce (losos, chobotnice, kreveta, zelenina) a sushi donut, ze kterýho jsem byla pochopitelně úplně hotová. Byly prostě děsně roztomilý, nádherný a dobrý. Dokonce i chobotnice mi poprvé v životě chutnala, hlavně proto, že nebyla gumová jak žvýkačka. Vlastně všechno, co jsme si dali, bylo vynikající a navíc máme zážitek! Jen to teda bylo docela drahý! Ale aspoň jsme byli spokojení. Nejhorší je, dát si něco drahýho, co ještě k tomu stojí za prd.



Na a poté už hurá na Bondi Beach, kam jsme jeli pro změnu busíkem. Přes Bondi vedla pohodová procházka po pobřeží až k majáku - Wattsons Bay (který já prostě miluju, jako ty majáky obecně). Maják byl tentokrát červenobílej, pruhovanej, jak v pyžamu :D.



Následující den, jsme už opustili rušný Sydney a vyrazali do přírody, na kempovačku do Blue Mountains. Cestou jsme ještě zastavili na nákup a samozřejmě na kávičku.


Na místo jsme se dostali tak nějak offroadovým způsobem, postavili stan a započali výlet k vodopádům a Princess Lookout, kde jsme zjistili, že název „Blue Mountains“ je pro tohle místo opravdu příznačný, vzhledem k tomu, že výhled na nekončící lesy byl plný modrých stromů. Byly zelený, ale vypadaly modře, chápete? :D Nebo prostě ta mírná mlha nad stromama byla modrá, zkrátka to tvořilo takový efekt. Takže moc zajímavý a krásný.










Na co nezapomeneme je, jak nás cestou zpět doprovázelo hejno asi celkem třiceti černých, velikánských kakadu se žlutými brky na ocase a červeným zbarvením u oka. Říká se jim Yellow-tailed Black Cockatoo a dorůstají se až 65 cm! Bohužel, jak jsem psala v předchozím článku, měla jsem plnou kartu na foťáku, takže jsme fotili pouze na mobil, kde fotky na dálku či ty nazoomovaný vyjdou nekvalitně. První foto je teda naše a následující dvě pak z internetu, pro představu. Byli kouzelní, velcí a silní. Jeden dokonce táhl v zobáku velkýho hlodavce, což jsme moc nepochopili, protože se údajně živý spíš semeny z šišek apod. Záhada...


Retrieved from:  https://www.flickr.com/photos/michaelhooper/19221350034/

Retrieved from:  http://livingjunglepetshop.com.au/wp-content/uploads/2014/11/Yellow-Tail-Black-Cockatoo5.jpg

Večer jsme si dali víno u ohně a ráno už jsme zase cestovali 3 hodiny do hlavního města Canberra. Měli jsme na ni vyhrazený jen jeden den, ale nejvíc nás zaujal obrovský parlament, který je možno podrobně shlédnout nejen zvenku, ale i zevnitř a zdarma. Abyste věděli co myslím slovem obrovský, skládá se asi ze 4.500 místností. Z parlamentu byl nejvíc unešenej taťka :).






Na závěr jsme ještě skočili do muzea Austrálie, což  bylo taky pěkný a pak už jen na jídlo, nějaký „šontačky“ a zpět do Newcastle ke Katce s Martinem, jen přespat, abychom ráno mohli vyrazit na dlouhou cestu zpět. Ale nebojte, naše cesta ještě nekončí. Co bylo dál se dozvíte v pokračovaní,  v třetí části této série článků...Tak zatím páčko!
read article

Po roce v Austrálii jsme měli první návštěvu z Česka – taťku s přítelkyní. Bylo skvělý se potkat s rodinkou a taky jim ukázat jak tu žijeme, kam běžně chodíme, jaká je tu příroda, zvířata, s jakýma lidma jsme v kontaktu a tak nějak celkově nasát tu  naši australskou atmosféru. Kromě toho jsme se ale podívali i dál, i tam, kde jsme ani my ještě nebyli. Článek rozdělím na víc částí, protože by se sem asi vše z našeho čtrnáctidenního tripu nevešlo (hlavně by bylo přefotkováno, protože prostě já). Bylo skvělý vidět část rodiny a taky jsme rádi, že jsme to taťkovi mohli aspoň trošku vrátit, jak nás v začátku finančně podpořil...Naplánovali jsme kam se pojede, vyptali jsme se na osobní zkušenosti lidí co jsou tu už dýl nebo co byli na místech kam jsme se chystali a myslím, že to byla velká výhoda. Naši přijeli 30.1.2018, akorát na taťkovi narozky. Přivezli jsme je z letiště v domnění, že budou totálně rozsekaní z cesty, vzhledem k tomu, že z Česka vyráželi 28.1. ráno a sem, díky časovýmu posunu, dorazili až třicátýho. Ale oni nééé, prý pořád spali, měli každej 2 sedadla, takže se i mohli natáhnout a že by prý klidně vyrazili na výlet :D. No tak s tím jsme úplně nepočítali, ale nevadí, dáme plán B. Ještě nám předali dary co nám spousta lidí poslalo, MOC DĚKUJEME! Je to všechno úplně nádherný, úžasný, od srdce a moc nás to potěšilo! Před odchodem se podával domácí kuřecí vývar se zeleninou od Evky a mini řízečky se zeleninovým salátkem šéfkuchaře Fíka a pak už posilnění hurá na klokany a koaly. Klokan byl na místě, kde jsou vždycky a v hojným počtu, jen jeden (s mládětem v kapse) a koalí záchranný centrum bylo zavřený. Nakonec to ale ani nevadilo, protože v tom teple na naše už pomalu začala doléhat únava a valili jsme zpátky domů ještě na vínko, slivovičku, trošku oslavit ty taťkovy narozky. Dostal výbavu na rybaření, protože byl celej nešťastnej, že si sem nemůže přivézt svoji. No a pak jsme si ještě následující 2 dny procházeli Brisbane, který se taky moc líbilo. Další den už začínal ten náš Trip směr Sydney. Z Brisbane do Sydney je to 915 km autem, 10 hodin cesty (bez přestávky).


První stop byl ale v Newcastle, městě 2 hodiny od Sydney, kde jsme bydleli u kamaráda, kterýho znal jen Filda, ale i tak se viděli pouze jednou. Chování jejich rodinky k nám bylo až neskutečně krásný. Přijeli jsme pozdě v noci, nechali nám odemčený dveře, rozsvícený světla, všecko připravený a že se máme chovat jako doma. Zlatí. Ráno nám udělali super kávu, což jsme samozřejmě jako milovníci kávy ocenili. Martin nás vzal na ryby, bohužel ale nevyšlo počasí a úlovek taky nebyl.





Prošli jsme se aspoň po kouzelným pobřeží a večer jeli ještě na klokany. Nacházeli se volné přírodě, ale byli zvyklí na lidi, takže jsme je i my poprvé hladili :). Jsou sweet. Bylo jich tam moc, takže o klokyše nebyla nouze.






Po cestě zpátky jsme zahlídli ještě v oblasti Swansea krásný černý labutě a pelikány. Museli jsme tam zastavit. Kromě toho jsme tam viděli ještě gala, kakadu a lori papoušky. Takže vše v jednom. I pro nás to bylo poprvé co jsme se dostali k pelikánům tak blízko. Jsou to úžasný, majestátní zvířata s jak já říkám, chytrým okem :D.  Černá labuť taky parádní.






Večer nás Katka s Martinem pohostili asi nejlepšími steaky, který jsme kdy jedli, rozhodně teda z těch po domácku přípravených. Dále vínem, pivem a dalšíma dobrůtkama. Vytvořili pohodovou atmosféru a rozhodně nám ten pobyt v Newcastle hodně zpříjemnili a za to jim taky moc děkujeme! No a následující ráno jsme se ještě setkali s Jirkou, známým od Denčiné mamky přítele (je to komplikovaný na orientaci, já vím). Setkali jsme se na Avoca Beach v kavárně, i s jeho Australskou přítelkyní právničkou, která byla taky skvělá.


Dal nám jeho CD, protože působil v jazzové kapele a naši byli unešení z toho, jak jsou tu ti lidi otevření. Což je pravda. Lidi Tě tu skoro neznaj, třeba Tě ani jednou neviděli, ale prostě Ti věří, nechají odemčenej dům, pustí Vás dovnitř, pohostí Vás, provedou Vás po městě, sejdou se s Vámi ochotně v kavárně, prostě paráda. Člověk se najednou cítí opravdu jako člověk. Jednou jsem někde četla, že člověk je ve své podstatě instinktivně popuzovanej k tomu, aby pomáhal. Ostatním lidem, mezi sebou navzájem, zvířatům, přírodě celkově, že je to to, co nás naplňuje. To, po čem se cítíme smysluplní a dobří. Není tomu tak vždycky, existuje spousta anomálíí a nerada bych házela cokoli/kohokoli do jednoho pytle. Jen mi to přišlo zajímavý a myslím si, že by to tak mohlo být. Je to zajímavej pohled a vidím to i na sobě, že když někomu pomůžu, tak nějak instinktivně nebo když se mi podaří nějakým způsobem pomoct přirodě, zvířeti nebo jen tak udělat dobrej skutek, cítím se hodně fajn :). Tak to jen tak aby řeč nestála, i když v případě tohohle článku bych se asi měla spíš krotit, aby to někdo četl, takhle dlouhatánský :D. Ale lidi, najděte si čas na takovýhle věci, vždyť je to jen pár minut pro Sebe :). Pokud Vás to samozřejmě nějak naplňuje, jinak si najděte něco jinýho na relax, co Vás baví, to je jasný. Ať se občas zastavíte a zasníte se. První den v Sydney jsme navštívili Sydney Tower Eye a koukli se na město ze shora, bylo to moc hezký.




Pak jsme se zašli mrknout k opeře, na kterou jsem se tak těšila. Musím říct, že ta mě na Sydney okouzlila asi nejvíc. Je ještě krásnější než jsem čekala, je obrovská, architekt je borec a má to fakt dokanale provedený. Vyfocenou ji mám asi ze všech stran tisíckrát no a kabel od foťáku jsem samozřejmě nechala doma, takže po 4 dnech plná karta a nazdar... Fotilo se na taťkův mobil, kterej měl naštěstí dobrej foťák, ale i tak, nechápu jak se mi to povedlo :D. Celý to náměstí pod operou je kouzelný, je tam taková freedom atmosféra, vidíte odsud rovnou i Harbour bridge, který je taky dominantou Sydney, po kterým jsme se i byli projít.





Další den jsme ještě navštívili akvárium, Museum Madame Tussauds a prošli město.  V akváriu nás fascinovali hlavně tučňáci. Byli zvědaví, veselí a hraví. Vypadalo to, že se tam o zvířata dobře starají.








Musím ale říct, že jsem ráda, že jsme si nakonec pro studium a život vybrali Brisbane. Sydney má svoje krásy a půvaby, ale shodli jsme se, že žít bychom tam nechtěli. To město samo o sobě, myslím ty obyčejný ulice, kde nejsou památky atd. nejsou moc hezký, celkem špinavý, lidi jsou tam chladní (ne všichni, jen píšu s čím jsme se setkali), řidiči v busech tragédie, vyloženě hnusní, neochotní, nepozdraví, spíš Tě pošlou někam. Oproti našemu Brissy, kde se 99 % řidičů snaží pomoct a jsou úplně zlatí.  Následující dny jsme objeli dvě nejznámější pláže v Sydney, ale o tom až v příští části :) tak se těšte... <3

Trip po Austrálii - 1. část

neděle 18. února 2018


Po roce v Austrálii jsme měli první návštěvu z Česka – taťku s přítelkyní. Bylo skvělý se potkat s rodinkou a taky jim ukázat jak tu žijeme, kam běžně chodíme, jaká je tu příroda, zvířata, s jakýma lidma jsme v kontaktu a tak nějak celkově nasát tu  naši australskou atmosféru. Kromě toho jsme se ale podívali i dál, i tam, kde jsme ani my ještě nebyli. Článek rozdělím na víc částí, protože by se sem asi vše z našeho čtrnáctidenního tripu nevešlo (hlavně by bylo přefotkováno, protože prostě já). Bylo skvělý vidět část rodiny a taky jsme rádi, že jsme to taťkovi mohli aspoň trošku vrátit, jak nás v začátku finančně podpořil...Naplánovali jsme kam se pojede, vyptali jsme se na osobní zkušenosti lidí co jsou tu už dýl nebo co byli na místech kam jsme se chystali a myslím, že to byla velká výhoda. Naši přijeli 30.1.2018, akorát na taťkovi narozky. Přivezli jsme je z letiště v domnění, že budou totálně rozsekaní z cesty, vzhledem k tomu, že z Česka vyráželi 28.1. ráno a sem, díky časovýmu posunu, dorazili až třicátýho. Ale oni nééé, prý pořád spali, měli každej 2 sedadla, takže se i mohli natáhnout a že by prý klidně vyrazili na výlet :D. No tak s tím jsme úplně nepočítali, ale nevadí, dáme plán B. Ještě nám předali dary co nám spousta lidí poslalo, MOC DĚKUJEME! Je to všechno úplně nádherný, úžasný, od srdce a moc nás to potěšilo! Před odchodem se podával domácí kuřecí vývar se zeleninou od Evky a mini řízečky se zeleninovým salátkem šéfkuchaře Fíka a pak už posilnění hurá na klokany a koaly. Klokan byl na místě, kde jsou vždycky a v hojným počtu, jen jeden (s mládětem v kapse) a koalí záchranný centrum bylo zavřený. Nakonec to ale ani nevadilo, protože v tom teple na naše už pomalu začala doléhat únava a valili jsme zpátky domů ještě na vínko, slivovičku, trošku oslavit ty taťkovy narozky. Dostal výbavu na rybaření, protože byl celej nešťastnej, že si sem nemůže přivézt svoji. No a pak jsme si ještě následující 2 dny procházeli Brisbane, který se taky moc líbilo. Další den už začínal ten náš Trip směr Sydney. Z Brisbane do Sydney je to 915 km autem, 10 hodin cesty (bez přestávky).


První stop byl ale v Newcastle, městě 2 hodiny od Sydney, kde jsme bydleli u kamaráda, kterýho znal jen Filda, ale i tak se viděli pouze jednou. Chování jejich rodinky k nám bylo až neskutečně krásný. Přijeli jsme pozdě v noci, nechali nám odemčený dveře, rozsvícený světla, všecko připravený a že se máme chovat jako doma. Zlatí. Ráno nám udělali super kávu, což jsme samozřejmě jako milovníci kávy ocenili. Martin nás vzal na ryby, bohužel ale nevyšlo počasí a úlovek taky nebyl.





Prošli jsme se aspoň po kouzelným pobřeží a večer jeli ještě na klokany. Nacházeli se volné přírodě, ale byli zvyklí na lidi, takže jsme je i my poprvé hladili :). Jsou sweet. Bylo jich tam moc, takže o klokyše nebyla nouze.






Po cestě zpátky jsme zahlídli ještě v oblasti Swansea krásný černý labutě a pelikány. Museli jsme tam zastavit. Kromě toho jsme tam viděli ještě gala, kakadu a lori papoušky. Takže vše v jednom. I pro nás to bylo poprvé co jsme se dostali k pelikánům tak blízko. Jsou to úžasný, majestátní zvířata s jak já říkám, chytrým okem :D.  Černá labuť taky parádní.






Večer nás Katka s Martinem pohostili asi nejlepšími steaky, který jsme kdy jedli, rozhodně teda z těch po domácku přípravených. Dále vínem, pivem a dalšíma dobrůtkama. Vytvořili pohodovou atmosféru a rozhodně nám ten pobyt v Newcastle hodně zpříjemnili a za to jim taky moc děkujeme! No a následující ráno jsme se ještě setkali s Jirkou, známým od Denčiné mamky přítele (je to komplikovaný na orientaci, já vím). Setkali jsme se na Avoca Beach v kavárně, i s jeho Australskou přítelkyní právničkou, která byla taky skvělá.


Dal nám jeho CD, protože působil v jazzové kapele a naši byli unešení z toho, jak jsou tu ti lidi otevření. Což je pravda. Lidi Tě tu skoro neznaj, třeba Tě ani jednou neviděli, ale prostě Ti věří, nechají odemčenej dům, pustí Vás dovnitř, pohostí Vás, provedou Vás po městě, sejdou se s Vámi ochotně v kavárně, prostě paráda. Člověk se najednou cítí opravdu jako člověk. Jednou jsem někde četla, že člověk je ve své podstatě instinktivně popuzovanej k tomu, aby pomáhal. Ostatním lidem, mezi sebou navzájem, zvířatům, přírodě celkově, že je to to, co nás naplňuje. To, po čem se cítíme smysluplní a dobří. Není tomu tak vždycky, existuje spousta anomálíí a nerada bych házela cokoli/kohokoli do jednoho pytle. Jen mi to přišlo zajímavý a myslím si, že by to tak mohlo být. Je to zajímavej pohled a vidím to i na sobě, že když někomu pomůžu, tak nějak instinktivně nebo když se mi podaří nějakým způsobem pomoct přirodě, zvířeti nebo jen tak udělat dobrej skutek, cítím se hodně fajn :). Tak to jen tak aby řeč nestála, i když v případě tohohle článku bych se asi měla spíš krotit, aby to někdo četl, takhle dlouhatánský :D. Ale lidi, najděte si čas na takovýhle věci, vždyť je to jen pár minut pro Sebe :). Pokud Vás to samozřejmě nějak naplňuje, jinak si najděte něco jinýho na relax, co Vás baví, to je jasný. Ať se občas zastavíte a zasníte se. První den v Sydney jsme navštívili Sydney Tower Eye a koukli se na město ze shora, bylo to moc hezký.




Pak jsme se zašli mrknout k opeře, na kterou jsem se tak těšila. Musím říct, že ta mě na Sydney okouzlila asi nejvíc. Je ještě krásnější než jsem čekala, je obrovská, architekt je borec a má to fakt dokanale provedený. Vyfocenou ji mám asi ze všech stran tisíckrát no a kabel od foťáku jsem samozřejmě nechala doma, takže po 4 dnech plná karta a nazdar... Fotilo se na taťkův mobil, kterej měl naštěstí dobrej foťák, ale i tak, nechápu jak se mi to povedlo :D. Celý to náměstí pod operou je kouzelný, je tam taková freedom atmosféra, vidíte odsud rovnou i Harbour bridge, který je taky dominantou Sydney, po kterým jsme se i byli projít.





Další den jsme ještě navštívili akvárium, Museum Madame Tussauds a prošli město.  V akváriu nás fascinovali hlavně tučňáci. Byli zvědaví, veselí a hraví. Vypadalo to, že se tam o zvířata dobře starají.








Musím ale říct, že jsem ráda, že jsme si nakonec pro studium a život vybrali Brisbane. Sydney má svoje krásy a půvaby, ale shodli jsme se, že žít bychom tam nechtěli. To město samo o sobě, myslím ty obyčejný ulice, kde nejsou památky atd. nejsou moc hezký, celkem špinavý, lidi jsou tam chladní (ne všichni, jen píšu s čím jsme se setkali), řidiči v busech tragédie, vyloženě hnusní, neochotní, nepozdraví, spíš Tě pošlou někam. Oproti našemu Brissy, kde se 99 % řidičů snaží pomoct a jsou úplně zlatí.  Následující dny jsme objeli dvě nejznámější pláže v Sydney, ale o tom až v příští části :) tak se těšte... <3
read article
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.