Pokračování předchozího článku se malinko protáhlo, protože jsem zase měla zápřah ve škole, ale už jsem zpět! Všechno jsem dokončila a mám prázdniny (ty velký). Něco nás zase čeká, ale o tom později, nechte se překvapit :). 


Abych navázala na článek o cestě do Melbourne a okolí, minule jsme skončili u lázní. Den na to jsme se vypravili na Cape Schanck Lighthouse. Jak jinak než na maják :D. Byla tam skvělá atmosféra, příroda nás vyloženě nabíjela a byla jsem ráda, že jsme si vyšlápli až přímo k tomuhle šutráku, protože to stálo opravdu za to. Bylo to tak majestátní, divoký a úplně bez lidí. Prostě kouzelný, uzdravující místo :). 








Pak už následoval Phillip Island. Tam jsme se neskutečně těšili, protože na nás čekalo hned několik „poprvé“. Jedním z nich bylo pozorování tuleňů. To bylo sice poprvé jen pro mě, ale i tak. Nasedli jsme na loď a pluli směr „Seal rocks“, což je obří skála asi 20 minut od pobřeží, kde se tuleni večer scházeli po celodenním lovu. Líbilo se mi to, protože to nebyla klasická turistická atrakce, ale bylo nás na lodi asi jen 7 a místní Rangerka (na fotce) byla úplně skvělá, zapálená do své práce. Znala všechny tipy a zajímavosti o tuleních a celkově o ostrově. Šlo jí o blahobyt zvířat a přírody a snažila se udělat maximum pro jejich ochranu. Byla nám tím moc sympatická. 






Tuleni byli úžasní, vydávali zvuky, hráli si, odpočívali, alfa samci (asi 2x větší než všichni ostatní) si měřili sílu s ostatními a když vyhráli, srandovně poskakovali a jakoby se smáli :D. 






Večer nás potom ještě čekalo druhé poprvé, a to pozorování tučňáků nejmenších ve volné přírodě. Vzpomínám si, jak jsme ještě v Česku náhodně zapnuli televizi a zrovna dávali dokument o fairy penguins na Phillip Islandu. Už tehdy jsme se do toho místa zamilovali a moc jsme si přáli to vidět na vlastní oči. Líbilo se mi, jak chytře to tam vymysleli. Je sice možné je pozorovat jako „turistickou atrakci“, ale ten přístup je tam rozhodně takový, jak má být. Zvířata a příroda se tam totiž kladou na první místo a mají vždy přednost před neomalenými turisty nebo jejich penězi. 





Pro širší přehled, obdivuju, jak se tam dokázali lidi za ohrožený druh a přírodu postavit. Přítomnost tučňáků na ostrově je zaznamenána už od dvacátých let. Lidé je postupně začali pozorovat z pláže, kde často nevědomky narušovali jejich přirozené prostředí tím, že si s sebou brali deky a piknikové koše. S vystavením mostu, spojujícím ostrov s pevninou se návštěvnost ostrova ještě zvýšila a obyvatelé začali vystavovat v této oblasti domy, znečišťovat přírodu a často docházelo i k poničování jejich hnízd na pevnině a k hubení tučňáků, neboť s lidmi přicházeli i psi a lišky (dovezené z Evropy, narušující místní ekosystém). Počet tučňáků se rapidně snížil, proto v šedesátých letech Australská vláda striktně zasáhla. A tohle opravdu obdivuju, protože z tohoto konkrétního zásahu by si měl brát příklad celý svět. Oblast začala být přes den pro veřejnost uzavřená, vystavili se tzv. „Board walks“, což jsou dřevěné chodníky, které zabraňují poškození hnízd a narušování životního prostoru tučňáků. Všechny domy byly z oblasti odstraněny a vláda dala těmto obyvatelům finanční odškodnění, aby měli možnost najít si nové bydlení. Výsledkem je navýšení počtu tučňáků nejmenších v kolonii z 12.000 na 32.000!!!! No není to úžasný? Projekt se stal jedním z nejúspěšnějších na světě v rámci eko-turismu. Navíc peníze z veškerých atrakcí jdou na ochranu tučňáků, tuleňů i přírody v této oblasti, takže člověk nelituje ani jedinýho utracenýho centu :). Tučňáci se nesměli fotit, aby nedošlo k poškození zraku a ke zbytečnému stresování, takže fotky jsou poskytnuté právě z tohoto centra, kde je fotil jeden člověk, šetrnými metodami a jednorázově. Byla tam docela zima, čekali jsme na pláži, než zajde slunce a po asi hodinovém čekání, začali vycházet první statečný skupinky :D. Byli malinkatí, neskutečně roztomilí a milí. Vyplatilo se vydržet dýl, protože většina lidí už odešla a my pak následovali jednotlivé skupiny až na pevninu. Díky board walks, jsme měli možnost pozorovat  tučňáky nerušeně v přírodním prostředí z asi 20cm :). Bylo to super, žijí v páru, takže si hned utíkali hledat partnery a když se našli, následovala obrovská radost, provázená hlasitými výkřiky, objímáním a mazlením. No, prostě boží zážitek, co dodat!. 






Druhý den jsme se pak ještě rozhodli na Phillip Island vrátit a projet si pobřežní „coastal drive“. Zastavili jsme na jednom místě, kde jsme si udělali procházku po útesu a zahlídli ještě pár tučňáků vykukujících z hnízd. Zajímavý je, že to jsou nejen nejmenší tučňáci na světě (cca 30cm), ale mají dokonce tmavě modré peří. 









Byla to nádhera a zase jsme se cítili součástí přírody a prostě tak dobře, v souladu. Na závěr nemohla chybět kávička s dezertem a nezapomenutelným výhledem:




Poté jsme ještě zkoukli „swan lake“, labutí jezero, s velkou druhovou rozmanitostí ptáků. Celkově ta příroda na Phillip Island úplně vzkvétala :). 








Všimněte si taky veselýho řidiče a poslední fotky, kde je pláž "Penguin parade", na které jsme předchozí den pozorovali tučňáky a taky celá ta board walk. Tak děkuju, pokud jste dočetli až sem, doufám, že se Vám článek líbil a zase u poslední části této série brzy zdar! :)

Phillip Island

středa 12. prosince 2018


Pokračování předchozího článku se malinko protáhlo, protože jsem zase měla zápřah ve škole, ale už jsem zpět! Všechno jsem dokončila a mám prázdniny (ty velký). Něco nás zase čeká, ale o tom později, nechte se překvapit :). 


Abych navázala na článek o cestě do Melbourne a okolí, minule jsme skončili u lázní. Den na to jsme se vypravili na Cape Schanck Lighthouse. Jak jinak než na maják :D. Byla tam skvělá atmosféra, příroda nás vyloženě nabíjela a byla jsem ráda, že jsme si vyšlápli až přímo k tomuhle šutráku, protože to stálo opravdu za to. Bylo to tak majestátní, divoký a úplně bez lidí. Prostě kouzelný, uzdravující místo :). 








Pak už následoval Phillip Island. Tam jsme se neskutečně těšili, protože na nás čekalo hned několik „poprvé“. Jedním z nich bylo pozorování tuleňů. To bylo sice poprvé jen pro mě, ale i tak. Nasedli jsme na loď a pluli směr „Seal rocks“, což je obří skála asi 20 minut od pobřeží, kde se tuleni večer scházeli po celodenním lovu. Líbilo se mi to, protože to nebyla klasická turistická atrakce, ale bylo nás na lodi asi jen 7 a místní Rangerka (na fotce) byla úplně skvělá, zapálená do své práce. Znala všechny tipy a zajímavosti o tuleních a celkově o ostrově. Šlo jí o blahobyt zvířat a přírody a snažila se udělat maximum pro jejich ochranu. Byla nám tím moc sympatická. 






Tuleni byli úžasní, vydávali zvuky, hráli si, odpočívali, alfa samci (asi 2x větší než všichni ostatní) si měřili sílu s ostatními a když vyhráli, srandovně poskakovali a jakoby se smáli :D. 






Večer nás potom ještě čekalo druhé poprvé, a to pozorování tučňáků nejmenších ve volné přírodě. Vzpomínám si, jak jsme ještě v Česku náhodně zapnuli televizi a zrovna dávali dokument o fairy penguins na Phillip Islandu. Už tehdy jsme se do toho místa zamilovali a moc jsme si přáli to vidět na vlastní oči. Líbilo se mi, jak chytře to tam vymysleli. Je sice možné je pozorovat jako „turistickou atrakci“, ale ten přístup je tam rozhodně takový, jak má být. Zvířata a příroda se tam totiž kladou na první místo a mají vždy přednost před neomalenými turisty nebo jejich penězi. 





Pro širší přehled, obdivuju, jak se tam dokázali lidi za ohrožený druh a přírodu postavit. Přítomnost tučňáků na ostrově je zaznamenána už od dvacátých let. Lidé je postupně začali pozorovat z pláže, kde často nevědomky narušovali jejich přirozené prostředí tím, že si s sebou brali deky a piknikové koše. S vystavením mostu, spojujícím ostrov s pevninou se návštěvnost ostrova ještě zvýšila a obyvatelé začali vystavovat v této oblasti domy, znečišťovat přírodu a často docházelo i k poničování jejich hnízd na pevnině a k hubení tučňáků, neboť s lidmi přicházeli i psi a lišky (dovezené z Evropy, narušující místní ekosystém). Počet tučňáků se rapidně snížil, proto v šedesátých letech Australská vláda striktně zasáhla. A tohle opravdu obdivuju, protože z tohoto konkrétního zásahu by si měl brát příklad celý svět. Oblast začala být přes den pro veřejnost uzavřená, vystavili se tzv. „Board walks“, což jsou dřevěné chodníky, které zabraňují poškození hnízd a narušování životního prostoru tučňáků. Všechny domy byly z oblasti odstraněny a vláda dala těmto obyvatelům finanční odškodnění, aby měli možnost najít si nové bydlení. Výsledkem je navýšení počtu tučňáků nejmenších v kolonii z 12.000 na 32.000!!!! No není to úžasný? Projekt se stal jedním z nejúspěšnějších na světě v rámci eko-turismu. Navíc peníze z veškerých atrakcí jdou na ochranu tučňáků, tuleňů i přírody v této oblasti, takže člověk nelituje ani jedinýho utracenýho centu :). Tučňáci se nesměli fotit, aby nedošlo k poškození zraku a ke zbytečnému stresování, takže fotky jsou poskytnuté právě z tohoto centra, kde je fotil jeden člověk, šetrnými metodami a jednorázově. Byla tam docela zima, čekali jsme na pláži, než zajde slunce a po asi hodinovém čekání, začali vycházet první statečný skupinky :D. Byli malinkatí, neskutečně roztomilí a milí. Vyplatilo se vydržet dýl, protože většina lidí už odešla a my pak následovali jednotlivé skupiny až na pevninu. Díky board walks, jsme měli možnost pozorovat  tučňáky nerušeně v přírodním prostředí z asi 20cm :). Bylo to super, žijí v páru, takže si hned utíkali hledat partnery a když se našli, následovala obrovská radost, provázená hlasitými výkřiky, objímáním a mazlením. No, prostě boží zážitek, co dodat!. 






Druhý den jsme se pak ještě rozhodli na Phillip Island vrátit a projet si pobřežní „coastal drive“. Zastavili jsme na jednom místě, kde jsme si udělali procházku po útesu a zahlídli ještě pár tučňáků vykukujících z hnízd. Zajímavý je, že to jsou nejen nejmenší tučňáci na světě (cca 30cm), ale mají dokonce tmavě modré peří. 









Byla to nádhera a zase jsme se cítili součástí přírody a prostě tak dobře, v souladu. Na závěr nemohla chybět kávička s dezertem a nezapomenutelným výhledem:




Poté jsme ještě zkoukli „swan lake“, labutí jezero, s velkou druhovou rozmanitostí ptáků. Celkově ta příroda na Phillip Island úplně vzkvétala :). 








Všimněte si taky veselýho řidiče a poslední fotky, kde je pláž "Penguin parade", na které jsme předchozí den pozorovali tučňáky a taky celá ta board walk. Tak děkuju, pokud jste dočetli až sem, doufám, že se Vám článek líbil a zase u poslední části této série brzy zdar! :)

Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla napsat novou sérii článků o větší cestě, kterou jsme nedávno podnikli. Koupili jsme si zvýhodněné letenky do Melbourne na 5 dní a už to jelo. Přesto, že je Melbourne krásné město, strávili jsme tam pouze o něco míň než jeden a půl dne a vůbec jsme toho nelitovali. Ne že by se nám v Melbourne nelíbilo, ale ta příroda kolem Melbourne je prostě mnohem krásnější a bohatší :). 

První den po příletu do Melbourne jsme si půjčili auto – Suzuki Swift a vyrazili rovnou směr Great Ocean Road. Projeli jsme městečkem Geelong kde byli všude tyhle super dřevěný sochy. Kromě toho také spousta palem a nádherně modro. 





To bych teda taky ještě chtěla zdůraznit, že v Melbourne je touto dobou jaro a je tam v říjnu ještě dost zima. Navštivili jsme už třetí stát v Austrálii a tím je Victoria, nacházející se na jihu Austrálie, a tudíž je tam dost odlišný počasí. Letadlem jsme z Brisbane jeli 2,5h a musím říct, že lepší počasí jsme mít nemohli. Paní, co nám půjčovala auto říkala, že v den, co jsme přijeli se úplně proměnilo počasí, bylo tam škaredě, zima, vítr, déšť a najednou modro, slunce, teplo (20 – 29 stupňů), ale v průměru tak 25. Záleželo jestli jsme byli u oceánu nebo ve vnitrozemí, popř. ve městě. No a v rádiu potom říkali, že den po našem odjezdu se má počasí zase horšit, takže neskutečná klika :D. Z Geelong jsme pak přejeli do Turquay, kde jsme zase omrkli krásný pláže a navštívili Surf museum. 



Bylo  to zajímavý, jakou má serfování v Austrálii dalekosáhlou tradici. Nejlepší na tom byl dlouhý dokument promítaný v takovým mini kině, doprovázený výkladem a skvělou hudnou, která nás úplně vtáhla do dění a zatoužili jsme to taky umět. Co tam ale ty surfařky a surfaři předváděli, bylo neskutečný! 




Potom jsme pokračovali na Bells Beach, která je takovou Mekkou surfování v Austrálii. Pořádají se tam velkolepý soutěže Rip Curl a taky se tam natáčel film „Bod zlomu“. 


Dále pak na Aireys Inlet, kde byl maják a krásný výhled. Po projetí bránou „Great Ocean Road“ nás už čekala nádherná cesta po pobřeží, následně národním parkem a na závěr nekončícími loukami s pasoucíma se kravičkama, ovečkama, lamama, koníkama a vším možným, ale o tom až později. Zatím jsme si užívali jízdy po pobřeží do města Lorne, kde jsme odbočili na shlédnutí vodopádů Erskine falls a k Teddy´s lookout. 










Jízda po pobřeží se táhla až za oblast Kennett River, kde jsme přespali na takové farmě. Cítili jsme se tam naprosto úžásně. V podstatě to byla jen taková odbočka přímo u Great Ocean Road, takže jsme viděli na oceán a všechny ty útesy a zároveň jsme ocenili to úplně jednoduchý, obyčejný ubytko, který ale bylo neobyčejné tím, jak se o něj ti majitelé s láskou starali, šlo to vidět na všem kolem. Bylo útulný, čistý, v přírodě, nic nám tam nechybělo. Navíc jsme měli k dispozici obří kuchyni, jídelnu a prostor na snídani s tímto výhledem....Díky tomu, že jsme jeli mimo sezónu, skoro nikdo tam nebyl. 






Další den už jsme vyrazili plní očekávání k „Dvanácti apoštolům“, což jsou skalnaté útvary čnějící z oceánu. Byla to opravdu velkolepá nádhera! Zajímavostí je, že už jich není 12, ale jen 7, takže jsem ráda, že jsme je stihli, protože např. „Azure window“ na Maltě už ne dlouho po naší návštěvě spadlo :(. Po Gibson´s steps jsme si pak ještě došli na pláž a prohlédli si další balvan zblízka. 





Měli jsme i docela štěstí na zvířata, kromě několika druhů kakadu, rosell, černých klokanů a hadů na silnici jsme viděli už naši druhou echidnu (ježura australská). Vidět ji je celkem vzácnost a opět šla přes cestu. Echidna je zajímavá hlavně tím, že je to vejcorodý savec s bodlinami, vzdálený příbuzný ptakopyska. Svým podlouhlým čumákem a úzkým dlouhým jazykem loví mravence, termity a červy. Žije pouze v Austrálii, ale rozšířily se i na Novou Guineu. 




Protože jsme cestou tam schválně přejeli Cape Otway a pak jsme zjistili, že jsme to dělat neměli, neboť je velká šance spatřit tam koaly ve volné přírodě, což se nám dosud nepoštěstilo, vraceli jsme se zpět k přístavu Queenscliff místo 2,5h, čtyři hodiny. To jsme nadšení nebyli, ale pak jsme uznali, že to stálo za to, neboť jsme viděli hned 2 koaly na stromě a při odjezdu něco unikátního! Koala ve výšce našich hlav, z asi 30 cm a ještě s mládětem! Nezapomenutelnej zážitek. Říkám si: jaká je šance vidět koalu takhle zblízka a ještě s miminkem, když jsme tama už jen projížděli autem? No to bylo něco na nás. Božíí! To malý je uplná kulička, docela jsem byla i překvapená, že se nebály :) jsou to takový salámci, mají to všechno na párku :D. 





No a potom už hurá do přístavu na ferry, kterým jsme asi 45min. přejížděli na Mornington Peninsula a navštívili proslulé minerální lázně/horké prameny – „Peninsula Hot Springs“. To byl užasnej relax. Nejvíc se nám líbilo, že bylo vše venku, v přírodě, doprovázeno zpěvem ptáků a nezvyklým troubivým zvukem žab. Po setmění to bylo snad ještě krásnější, nádherně osvětlený, plný horkých bazénků, saun, studených bazénků s „roof top“ bazénem na vrcholu kopce s výhledem na okolní kopce atd. 












Po 3 hodinách jsme se příjemně zrelaxovaní přesunuli na naše Airbnb ubytování a další část našich cest bude zase příště, tak doufám, že se Vám článek líbil a u další části ahoj! :).

Great Ocean Road a okolí

pátek 19. října 2018


Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla napsat novou sérii článků o větší cestě, kterou jsme nedávno podnikli. Koupili jsme si zvýhodněné letenky do Melbourne na 5 dní a už to jelo. Přesto, že je Melbourne krásné město, strávili jsme tam pouze o něco míň než jeden a půl dne a vůbec jsme toho nelitovali. Ne že by se nám v Melbourne nelíbilo, ale ta příroda kolem Melbourne je prostě mnohem krásnější a bohatší :). 

První den po příletu do Melbourne jsme si půjčili auto – Suzuki Swift a vyrazili rovnou směr Great Ocean Road. Projeli jsme městečkem Geelong kde byli všude tyhle super dřevěný sochy. Kromě toho také spousta palem a nádherně modro. 





To bych teda taky ještě chtěla zdůraznit, že v Melbourne je touto dobou jaro a je tam v říjnu ještě dost zima. Navštivili jsme už třetí stát v Austrálii a tím je Victoria, nacházející se na jihu Austrálie, a tudíž je tam dost odlišný počasí. Letadlem jsme z Brisbane jeli 2,5h a musím říct, že lepší počasí jsme mít nemohli. Paní, co nám půjčovala auto říkala, že v den, co jsme přijeli se úplně proměnilo počasí, bylo tam škaredě, zima, vítr, déšť a najednou modro, slunce, teplo (20 – 29 stupňů), ale v průměru tak 25. Záleželo jestli jsme byli u oceánu nebo ve vnitrozemí, popř. ve městě. No a v rádiu potom říkali, že den po našem odjezdu se má počasí zase horšit, takže neskutečná klika :D. Z Geelong jsme pak přejeli do Turquay, kde jsme zase omrkli krásný pláže a navštívili Surf museum. 



Bylo  to zajímavý, jakou má serfování v Austrálii dalekosáhlou tradici. Nejlepší na tom byl dlouhý dokument promítaný v takovým mini kině, doprovázený výkladem a skvělou hudnou, která nás úplně vtáhla do dění a zatoužili jsme to taky umět. Co tam ale ty surfařky a surfaři předváděli, bylo neskutečný! 




Potom jsme pokračovali na Bells Beach, která je takovou Mekkou surfování v Austrálii. Pořádají se tam velkolepý soutěže Rip Curl a taky se tam natáčel film „Bod zlomu“. 


Dále pak na Aireys Inlet, kde byl maják a krásný výhled. Po projetí bránou „Great Ocean Road“ nás už čekala nádherná cesta po pobřeží, následně národním parkem a na závěr nekončícími loukami s pasoucíma se kravičkama, ovečkama, lamama, koníkama a vším možným, ale o tom až později. Zatím jsme si užívali jízdy po pobřeží do města Lorne, kde jsme odbočili na shlédnutí vodopádů Erskine falls a k Teddy´s lookout. 










Jízda po pobřeží se táhla až za oblast Kennett River, kde jsme přespali na takové farmě. Cítili jsme se tam naprosto úžásně. V podstatě to byla jen taková odbočka přímo u Great Ocean Road, takže jsme viděli na oceán a všechny ty útesy a zároveň jsme ocenili to úplně jednoduchý, obyčejný ubytko, který ale bylo neobyčejné tím, jak se o něj ti majitelé s láskou starali, šlo to vidět na všem kolem. Bylo útulný, čistý, v přírodě, nic nám tam nechybělo. Navíc jsme měli k dispozici obří kuchyni, jídelnu a prostor na snídani s tímto výhledem....Díky tomu, že jsme jeli mimo sezónu, skoro nikdo tam nebyl. 






Další den už jsme vyrazili plní očekávání k „Dvanácti apoštolům“, což jsou skalnaté útvary čnějící z oceánu. Byla to opravdu velkolepá nádhera! Zajímavostí je, že už jich není 12, ale jen 7, takže jsem ráda, že jsme je stihli, protože např. „Azure window“ na Maltě už ne dlouho po naší návštěvě spadlo :(. Po Gibson´s steps jsme si pak ještě došli na pláž a prohlédli si další balvan zblízka. 





Měli jsme i docela štěstí na zvířata, kromě několika druhů kakadu, rosell, černých klokanů a hadů na silnici jsme viděli už naši druhou echidnu (ježura australská). Vidět ji je celkem vzácnost a opět šla přes cestu. Echidna je zajímavá hlavně tím, že je to vejcorodý savec s bodlinami, vzdálený příbuzný ptakopyska. Svým podlouhlým čumákem a úzkým dlouhým jazykem loví mravence, termity a červy. Žije pouze v Austrálii, ale rozšířily se i na Novou Guineu. 




Protože jsme cestou tam schválně přejeli Cape Otway a pak jsme zjistili, že jsme to dělat neměli, neboť je velká šance spatřit tam koaly ve volné přírodě, což se nám dosud nepoštěstilo, vraceli jsme se zpět k přístavu Queenscliff místo 2,5h, čtyři hodiny. To jsme nadšení nebyli, ale pak jsme uznali, že to stálo za to, neboť jsme viděli hned 2 koaly na stromě a při odjezdu něco unikátního! Koala ve výšce našich hlav, z asi 30 cm a ještě s mládětem! Nezapomenutelnej zážitek. Říkám si: jaká je šance vidět koalu takhle zblízka a ještě s miminkem, když jsme tama už jen projížděli autem? No to bylo něco na nás. Božíí! To malý je uplná kulička, docela jsem byla i překvapená, že se nebály :) jsou to takový salámci, mají to všechno na párku :D. 





No a potom už hurá do přístavu na ferry, kterým jsme asi 45min. přejížděli na Mornington Peninsula a navštívili proslulé minerální lázně/horké prameny – „Peninsula Hot Springs“. To byl užasnej relax. Nejvíc se nám líbilo, že bylo vše venku, v přírodě, doprovázeno zpěvem ptáků a nezvyklým troubivým zvukem žab. Po setmění to bylo snad ještě krásnější, nádherně osvětlený, plný horkých bazénků, saun, studených bazénků s „roof top“ bazénem na vrcholu kopce s výhledem na okolní kopce atd. 












Po 3 hodinách jsme se příjemně zrelaxovaní přesunuli na naše Airbnb ubytování a další část našich cest bude zase příště, tak doufám, že se Vám článek líbil a u další části ahoj! :).

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.