Nový doma

neděle 29. října 2017

Tak ale tohle už není normální :D Ta Eva tak dlouho nic nenapsala na blog! To si říká “blogerka”?? No tak sorry nooo. Jak jsem psala v předchozím příspěvku, nebyl net a bez netu to prostě nejde! Teď je to zase brzda číslo 2 a tou je škola. Mám teďka 3 assessmenty hned za sebou. Jeden jsem odevzdala včera a dneska k tomu mám nějakej extrémní odpor, takže jsem se rozhodla aspoň něco napsat sem. Jinak mám teď před sebou asi nejtěžší práci, tak se netěším..držte mi pěsti, ať to zvládnu, ať mě to moc nedeprimuje a ať to stihnu včas joo? :D No, tak dost o škole a teď o tom, co se stalo za tu dlouuuhou dobu co jsem nepsala. Takže: přestěhovali jsme se do novýho hnízdečka a moc se nám tu líbí!



Po 7 měsících bydlíme poprvé sami a užíváme si to, je to super. Ale máme v plánu najít si spolubydlící do jednoho pokoje, abychom si mohli rozdělit nájem. Plán je takovej, že teď hledáme někoho jen do začátku prosince a pak by se nám měl vrátit kamarád (slovák) Janko, kterýho jsme tu poznali a je momentálně na Slovensku. Je to tu v podstatě takovej domek, né úplně rodinný, ale dům rozdělený na dvě bytový jednotky. Tady tomu říkají town house. Má to 3 pokoje, 2 koupelny, obývák, garáž, dvorek, kuchyni, no prostě vše co je třeba. 


Když jsme přišli, bylo to úplně nevybavený, teď už máme dá se říct vše. Spoustu nábytku jsme převzali od Janka, ale taky od našich zlatých kamarádů slováků. Je to taková velká skupina, ve které se přes blog asi nedá orientovat, ale jsou super…Už jsme tu měli kolaudačku, spojenou s Fíkovýma narozeninama.


Taky se nám přes střechu dostala do větrací šachty vačice, která se snažila 3 dny dostat ven, uvízla tam a nevěděla kudy kam. Nakonec si (nechápu jak) dokázala odklopit víko větrací šachty, upevněný ve stropu, skočila v kuchyni na linku a vypila sklenici s vodou, ve které jsem měla čerstvý bylinky. Poté ta vyhladovělá chudinka snědla několik chilli papriček, posrala schody a šla si lehnout nahoru do postele v pokoji pro hosty :D. Intuitivní zvířátko. 





Byl to náš první nezvanej host. My samozřejmě nic z toho netušili až do rána, kdy jsme se probudili a šli po stopách obráceně. Začalo to posranýma schodama. To jsme hned věděli odkud vítr vane, že tu asi někde bude vačice, ale kde? Byla tichá jak myška...Pak jsme objevili vypitou vodu, rozkousaný chilli a odklopenou větrací šachtu. Tak jdeme po bobcích nahoru a ona si hajá v posteji a odpočívá. Byla tak roztomilá, že se na ni člověk ani nemohl zlobit. Byla v pokoji, kde je jen okno s mříží, takže jsme ji potřebovali nalákat na jabko do vedlejší místnosti s balkónem. Byla ale tak v šoku, že nechtěla.





Zajeli jsme teda za Jarou (slovák, kamarád, bydlí kousek od nás), aby nám poradil jak na ni. Jel s námi zpět a vidíme, že nám z garáže trčí šňůra vytžená ze zásuvky. Vůbec jsme nechápali co to je a jak se to stalo. No ale nejspíš se nám při výjezdu z garáže připletla do auta a vytrhla elekrický dveře od garáže ze zásuvky, takže nešly otevřít. Ale co jsme neudělali? Nechali jsme zamčenej vnitřní zámek od vchodových dveří, což znamená, že jsme se neměli jak dostat domů. Po dlouhým bádání a komplikované akci s hledáním vhodnýho klíče u známých pro bezpečnostní šrouby na mřížích od okna, jsme se s velkou pomocí Jary dostali přes odšroubovanou mříž záchodovýho okýnka na střeše dovnitř. Vačice si mezitím ještě “SAMA DOMA” zdřímla v posteli a pak už jsme ji hnali koštětem, ale šla sama :). Takže asi tak… Jinak přemýšlím, že se po školních povinnostech vrhnu na kariéru “nanny” :D ale samozřejmě k tomu zase potřebuju 1000 certifikátů, tak držte palce, ať to vyjde a mějte se krásně!


Okomentovat

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.