Po 7 měsících bydlíme poprvé sami a užíváme si to, je to super. Ale máme v
plánu najít si spolubydlící do jednoho pokoje, abychom si mohli rozdělit nájem.
Plán je takovej, že teď hledáme někoho jen do začátku prosince a pak by se nám
měl vrátit kamarád (slovák) Janko, kterýho jsme tu poznali a je momentálně na
Slovensku. Je to tu v podstatě takovej domek, né úplně rodinný, ale dům
rozdělený na dvě bytový jednotky. Tady tomu říkají town house. Má to 3 pokoje,
2 koupelny, obývák, garáž, dvorek, kuchyni, no prostě vše co je třeba.
Když jsme přišli, bylo to úplně nevybavený, teď už máme dá se říct vše. Spoustu nábytku jsme převzali od Janka, ale taky od našich zlatých kamarádů slováků. Je to taková velká skupina, ve které se přes blog asi nedá orientovat, ale jsou super…Už jsme tu měli kolaudačku, spojenou s Fíkovýma narozeninama.
Když jsme přišli, bylo to úplně nevybavený, teď už máme dá se říct vše. Spoustu nábytku jsme převzali od Janka, ale taky od našich zlatých kamarádů slováků. Je to taková velká skupina, ve které se přes blog asi nedá orientovat, ale jsou super…Už jsme tu měli kolaudačku, spojenou s Fíkovýma narozeninama.
Taky se nám
přes střechu dostala do větrací šachty vačice, která se snažila 3 dny dostat
ven, uvízla tam a nevěděla kudy kam. Nakonec si (nechápu jak) dokázala odklopit
víko větrací šachty, upevněný ve stropu, skočila v kuchyni na linku a vypila
sklenici s vodou, ve které jsem měla čerstvý bylinky. Poté ta vyhladovělá
chudinka snědla několik chilli papriček, posrala schody a šla si lehnout nahoru
do postele v pokoji pro hosty :D. Intuitivní zvířátko.
Byl to náš první
nezvanej host. My samozřejmě nic z toho netušili až do rána, kdy jsme se
probudili a šli po stopách obráceně. Začalo to posranýma schodama. To jsme hned
věděli odkud vítr vane, že tu asi někde bude vačice, ale kde? Byla tichá jak
myška...Pak jsme objevili vypitou vodu, rozkousaný chilli a odklopenou větrací
šachtu. Tak jdeme po bobcích nahoru a ona si hajá v posteji a odpočívá. Byla
tak roztomilá, že se na ni člověk ani nemohl zlobit. Byla v pokoji, kde je jen
okno s mříží, takže jsme ji potřebovali nalákat na jabko do vedlejší místnosti
s balkónem. Byla ale tak v šoku, že nechtěla.
Zajeli jsme teda za Jarou (slovák, kamarád, bydlí kousek od nás), aby nám poradil jak na ni. Jel s námi zpět a vidíme, že nám z garáže trčí šňůra vytžená ze zásuvky. Vůbec jsme nechápali co to je a jak se to stalo. No ale nejspíš se nám při výjezdu z garáže připletla do auta a vytrhla elekrický dveře od garáže ze zásuvky, takže nešly otevřít. Ale co jsme neudělali? Nechali jsme zamčenej vnitřní zámek od vchodových dveří, což znamená, že jsme se neměli jak dostat domů. Po dlouhým bádání a komplikované akci s hledáním vhodnýho klíče u známých pro bezpečnostní šrouby na mřížích od okna, jsme se s velkou pomocí Jary dostali přes odšroubovanou mříž záchodovýho okýnka na střeše dovnitř. Vačice si mezitím ještě “SAMA DOMA” zdřímla v posteli a pak už jsme ji hnali koštětem, ale šla sama :). Takže asi tak… Jinak přemýšlím, že se po školních povinnostech vrhnu na kariéru “nanny” :D ale samozřejmě k tomu zase potřebuju 1000 certifikátů, tak držte palce, ať to vyjde a mějte se krásně!
Okomentovat