V korunách stromů

pátek 3. března 2017

Les. Možná si pod tímto slovem představíte stromy nebo prostě les, o kterým mám psát. Je to částečně pravda, ale vlastně jsme byli v džungli, kam jsme se vydali za vodopádem zvaným „LES“, no není to ironie? Vzhledem k tomu, že jsme na Bali v období deštů, některý situace nám to trošku komplikuje, ale rozhodně nás nic neodradí :D. Všude bláto, hlavně teda v řece, říkáme si, že vodopád asi bude taky hnědej :/. Celkově ta cesta byla o dost divočejší než by za normálních okolností byla. Cesty neprůchodný, museli jsme jít nějakou tajnou stezkou místních, asi třikrát brodit řeku s celkem silným proudem, ale stálo to za to! Jako vždycky, když překonáme překážky a rozhodneme se do toho jít, i když to vypadá, že nám něco nepřeje. Došli jsme k vodopádu a já jsem byla totálně okouzlená. Nikdy jsem tak velký vodopád neviděla a moc jsem vždycky chtěla. 


Bohužel, na fotkách není vidět, jak byl velkej, protože by se s foťákem muselo přijít blíž, aby ho nezakrývaly stromy, ale to by byl foťák celej mokrej. Když jsem přišla blíž, celou mě okamžitě nahodil. Sprška! Ale nejpříjemnější jakou jsem kdy zažila! Byla to opravdu fantazie. Občas když jsem ve sprše a snažím se zrelaxovat, stoupnu si pod tekoucí vodu a představuji si, že stojím sama v nějaké laguně s průzračnou vodou, všude kolem mě tropická zeleň a já na sebe nechám téct vodu z vodopádu, pod kterým stojím. Tak asi takový pocit to byl, jako by se to konečně splnilo. Navíc to nebylo, jako by na mě někdo vylil kýbl s vodou, ale padaly drobný kapičky, ve velkým množství a skvěle to osvěžilo po tom výšlapu. Byli jsme po chvilce úplně mokří. Ale ten pocit svobody a souladu s přírodou je nepopsatelnej. 



Po cestě zpět jsme se stavili u místních lidí, kteří žijí v džungli a uvařili nám výborný jídlo, který jsme s chutí snědli. Zdraví z něj jen vyzařovalo. Viděli jsme tam i bělošský pár, který uměl perfektně balijsky (indonésky), tak nás to zarazilo, zjistili jsme, že to je mladý australský pár, který se sem odstěhoval, za obyčejným životem v džungli. Musím říct, že jsem to docela obdivovala. Odstěhovat se takhle mladí z tak bohaté země jako je Austrálie do tak bohaté „chudé“ země jako je Bali, mít vše co potřebuješ nemít téměř nic materiálního a žít jako naši předkové. Dost zajímavý, líbilo se mi to, ale musí to být teda opravdu velká změna v životě a obdivuju, že se pro to tak mladí lidé (cca 26 – 30 let) rozhodli. 


Ale to nám nestačilo, pokračujeme. Tohle místo je naprosto úžasný! Jedeme autem pořád nahoru a nahoru, až dorazíme na místo, který je tak vysoko a tak jiný. Všude nádherná pralesní zeleň. Ovšem to není zeleň, jakou známe z Česka, to je odstín „fresh apple“, prostě nejkrásnější zelená, kterou dokáže vytvořit jen příroda. Kam se podíváš stromy všech velikostí, druhů, odstínů a vše neuvěřitelně nahuštěný. Když se nadechneš, cítíš, kolik čerstvýho kyslíku Ti stromy nabízí a jediný co od Tebe na oplátku chtějí je, abys je zbytečně neničil, jen proto, abys byl bohatej, protože bez nich stejně ani být bohatej nemůžeš! Ale s nimi ANO :). Projdeme přes mechem zarostlý schůdky až k samotnému vchodu do areálu. 





Po chvíli už nás vítají ptáci, ke kterým se můžeme přiblížit cca na metr – paráda. Začalo to krkavcem a pokračovalo ptákem, který, mě vždycky tak trochu fascinoval. Poprvé jsem ho viděla před lety v Singapuru v největším ptačím parku na světe, kde ptáci mohou volně poletovat. Byl asi 10 metrů ode mě a měl neuvěřitelný oči. Úplně jako člověk. Velký, s duhovkou a panenkou. Koukal na mě a já v jeho očích viděla, jak je extrémně chytrej. Podruhé jsem ho viděla teďka v Thajsku, ale tak, jak jsem si přála, ve volné přírodě! Bylo to něco neuvěřitelnýho. Když jsme byli na loďce v Národním parku u jezer, plujeme si a najednou slyšíme zvuk, který už od začátku naznačoval, že tohle není jen tak něco, tohle je něco obrovskýho a neskutečnýho. Jako bych se najednou ocitla v Jurským parku, zakříčel, znělo to jako nějaký lítající dinosaurus. Zvedneme hlavy k oblakům a k velikánským, stromy porostlým mogotům a co nevidíme? Obřího zoborožce! S rozpětím křídel asi 2 nebo snad i 3 metry! Byl to skvělej pocit, úžasnej zážitek! A tady ve stromovým království jich bylo taky hodně! Byl to trošku jinej druh, menší, ale zato jsme je mohli pozorovat z metru. A jsou teda fakt krásní. 




Další suprovou věcí, kterou jsem ocenila hlavně já, byl výběh s mnoha malinkými štěňátky! Ááá, jsem v ráji! Mrňavý, huňatý kuličky, řekla bych, že kříženci trpasličího špice a do toho i další štěňata – pouliční směs a zlobivá opice. Ta s nimi byla ve výběhu, bůh ví proč, ale byla pěkně otravná. Pořád ty štěňata kousala a zlobila. 






Perličkou je můj Fík, kterej snědl celkem nechutnou larvu, asi 5 cm velkou a tvářil se asi takhle: 



Rozžvýkal to rychlostí světla, aby to měl honem za sebou a pak jako správnej frajer prohlásil: „Bylo to úplně v pohodě, chutná to jako hrášek nebo tráva :D“. 


Viděli jsme taky několik dalších druhů ptáků, všude viseli spidermani o velikosti 15 – 20 cm, zákeřný svině pávi, kaloni (kteří měli ještě půlnoc) atd. Prošli jsme si stezky ve stromech a užívali si nádhernýho výhledu. Zkrátka parádní…    




Okomentovat

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.