Vždycky jsem si přála setkat se s nějakým dobrým šamanem. Ne s takovým tím komerčním podvodníkem, ale s opravdovým šamanem, kterej prostě ví! A přání se splnilo. Přišlo to tak nějak samo. Někdo šamana zmínil a já jsem reagovala asi takhle: „Cože? Šaman? Kde? Kdy? Jdeme!“. No šli jsme… 


Cesta byla dost zajímavá. Sjeli jsme ze silnice a pokračovali takovou divočejší přírodou, pořád hlouběji a hlouběji. Představovala jsem si, kde to asi může být, že bude žít v nějaké skromné chýši postavené z přírodního materiálu, někde uprostřed lesa, že tam bude žít sám podobně jako mnich, ve skromných dlouhých šatech. Když jsme dorazili na místo, byla jsem plná očekávání, měla jsem husí kůži, nepopsatelnej pocit, jako by se kolem mě dělo něco nadpřirozenýho, vyššího a neuvěřitelně jsem se těšila. Bylo to prostě ve vzduchu. Došli jsme do jeho příbytku, byl to takový otevřený prostorný dvorek, skromný, s betonovým maličkatým domečkem, kde šaman se svou početnou rodinkou žil. 


Žila tam s ním hromada dětí a další lidičkové. Všichni členové rodiny. Seděli na dvorku před domkem, na zemi, společně se slepičkama, který byly naprosto klidný a později vedle nás usnuly. Vypadali, že nic moc nevlastní, a přesto byli šťastní, usmívali se. 


To je ono, štěstí totiž není v těch materiálních věcech, ale v tom, jestli jsme zdraví, jestli se máme rádi a jak se o sebe staráme, abychom byli zdraví – fyzicky i psychicky, jaký lidi kolem sebe máme apod. Pak jsem konečně spatřila šamana! Byl prostě skvělej! Měl na sobě jen kraťasy, a turban na hlavě. Usadil nás, dal nám kávu a omluvil se za nepořádek. Jako šaman, prý totiž nemůže uklízet. Musí nechat všechny věci, tak jak jsou, aby tím neodehnal dobré duchy. Uklízí se jen jednou za čas, v určitou dobu, kdy je to podle šamanské tradice vhodné. Následně začal bubnovat na bongo, bylo to moc fajn, rytmický. Do toho zpívali a chtěli, abychom tancovali. Má to navodit příjemnou atmosféru a otevřít naše srdce, duše a duchy, aby do nás mohl nahlédnout a taky komunikovat s duchy. Tak zjistí, co se o nás dá říct a zároveň zodpovědět naše dotazy. My jsme moc netančili, ale zato jsme se hodně smáli, takže jsme i tak veselou atmosféru navodili. Během toho nám šaman nabídl i arak (pálenku z cukrové palmy), ve které byla naložená spousta léčivých bylin. Tak jsme se dali, zahřála nás a mohli jsme začít. Bylo nás tam šest a jako první si vybral mě :). Nějak jsem to věděla. Prostě mi něco říkalo, že to budu já. Stejně jako když se mi jednu noc zdálo, že je na Bali zemětřesení, a pak jsem ráno zjistila, že bylo na Filipínách a odpoledne jsem se dozvěděla, že opravdu bylo i na Bali, akorát v jiným městě. Přišlo mi to opravdu neuvěřitelný. Ten pocit. Nejsem vědma? :D Takže šaman začal u mě. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože jsem na rozdíl od ostatních, co byli po mě, nevěděla, co mám čekat. Nejprve mi vykládat něco o mě. Řekl, že jsem moc chytrá, že nikdy nemám problém s penězi, nemám málo ani moc, prostě tak akorát, abych byla spokojená. Jsem prý hodná a někdy trošku žárlivá. Nemám se bát žádných rozhodnutí a podnikání, protože se mi prý vždycky daří, ve všem co si zvolím. Teď je ze mě celkem čerstvá bloggerka, takže slyšíte to, jo? Budu dobrá prostě! :D. 


Když jsem se ptala na studium, řekl, že bych měla být doktorka, tak jsem řekla, že to už asi nestihnu :D. Ale slovo „léčitel“ má mnoho významů a pro mě to určitě nemá význam klasickýho doktora, ale spíš léčitele, který pomáhá lidem, zvířatům nebo jako psychická podpora apod. Léčitel duší a bytostí, který to zrovna potřebují. Tak bych to viděla já. Už jsem takhle pár lidem pomohla a měla jsem z toho moc dobrej pocit. A myslím, že to tak i myslel. Měli jsme překladatele, protože šaman mluví jen indonésky, takže to nebylo úplně doslovný. Šaman vždycky mluvil půl hodiny a pak nám to náš (ale vážně úžasnej kamarád) překladatel shrnul jednou větou :D. Na co nezapomenu, jsou šamanovy gesta, třeba když napodoboval, jak mě Filip pusinkuje a jak mě má rád. Nebo když ukazoval, jak to chlapi mají s „romantikou“ a jak jsou na tom ve svým věků s pevností :D. Sranda. Každopádně šaman mluvil pravdivě, sedělo to na nás skoro všechno. Nemůže říkat budoucnost, ale říká vždy, co zrovna vidí. Taky si nemůže stříhat vlasy, už to trvá asi 17 let. Má je zapletený do dredů a smotaný šátkem do turbanu. 


Léčí bolesti hlavy, neplodnost, špatně operovaný ramena, deprese a další. Jsou na něj moc dobrý ohlasy. Stačí jen věřit a otevřít se :). S nádherným a asi prvním pocitem tohoto druhu, jsme se odebrali domů a následující dny bylo všechno naprosto skvělý. Je kouzelnej! Děkujeme, Šamane.

Setkání s šamanem

neděle 26. března 2017

Vždycky jsem si přála setkat se s nějakým dobrým šamanem. Ne s takovým tím komerčním podvodníkem, ale s opravdovým šamanem, kterej prostě ví! A přání se splnilo. Přišlo to tak nějak samo. Někdo šamana zmínil a já jsem reagovala asi takhle: „Cože? Šaman? Kde? Kdy? Jdeme!“. No šli jsme… 


Cesta byla dost zajímavá. Sjeli jsme ze silnice a pokračovali takovou divočejší přírodou, pořád hlouběji a hlouběji. Představovala jsem si, kde to asi může být, že bude žít v nějaké skromné chýši postavené z přírodního materiálu, někde uprostřed lesa, že tam bude žít sám podobně jako mnich, ve skromných dlouhých šatech. Když jsme dorazili na místo, byla jsem plná očekávání, měla jsem husí kůži, nepopsatelnej pocit, jako by se kolem mě dělo něco nadpřirozenýho, vyššího a neuvěřitelně jsem se těšila. Bylo to prostě ve vzduchu. Došli jsme do jeho příbytku, byl to takový otevřený prostorný dvorek, skromný, s betonovým maličkatým domečkem, kde šaman se svou početnou rodinkou žil. 


Žila tam s ním hromada dětí a další lidičkové. Všichni členové rodiny. Seděli na dvorku před domkem, na zemi, společně se slepičkama, který byly naprosto klidný a později vedle nás usnuly. Vypadali, že nic moc nevlastní, a přesto byli šťastní, usmívali se. 


To je ono, štěstí totiž není v těch materiálních věcech, ale v tom, jestli jsme zdraví, jestli se máme rádi a jak se o sebe staráme, abychom byli zdraví – fyzicky i psychicky, jaký lidi kolem sebe máme apod. Pak jsem konečně spatřila šamana! Byl prostě skvělej! Měl na sobě jen kraťasy, a turban na hlavě. Usadil nás, dal nám kávu a omluvil se za nepořádek. Jako šaman, prý totiž nemůže uklízet. Musí nechat všechny věci, tak jak jsou, aby tím neodehnal dobré duchy. Uklízí se jen jednou za čas, v určitou dobu, kdy je to podle šamanské tradice vhodné. Následně začal bubnovat na bongo, bylo to moc fajn, rytmický. Do toho zpívali a chtěli, abychom tancovali. Má to navodit příjemnou atmosféru a otevřít naše srdce, duše a duchy, aby do nás mohl nahlédnout a taky komunikovat s duchy. Tak zjistí, co se o nás dá říct a zároveň zodpovědět naše dotazy. My jsme moc netančili, ale zato jsme se hodně smáli, takže jsme i tak veselou atmosféru navodili. Během toho nám šaman nabídl i arak (pálenku z cukrové palmy), ve které byla naložená spousta léčivých bylin. Tak jsme se dali, zahřála nás a mohli jsme začít. Bylo nás tam šest a jako první si vybral mě :). Nějak jsem to věděla. Prostě mi něco říkalo, že to budu já. Stejně jako když se mi jednu noc zdálo, že je na Bali zemětřesení, a pak jsem ráno zjistila, že bylo na Filipínách a odpoledne jsem se dozvěděla, že opravdu bylo i na Bali, akorát v jiným městě. Přišlo mi to opravdu neuvěřitelný. Ten pocit. Nejsem vědma? :D Takže šaman začal u mě. Byla jsem z toho trochu nervózní, protože jsem na rozdíl od ostatních, co byli po mě, nevěděla, co mám čekat. Nejprve mi vykládat něco o mě. Řekl, že jsem moc chytrá, že nikdy nemám problém s penězi, nemám málo ani moc, prostě tak akorát, abych byla spokojená. Jsem prý hodná a někdy trošku žárlivá. Nemám se bát žádných rozhodnutí a podnikání, protože se mi prý vždycky daří, ve všem co si zvolím. Teď je ze mě celkem čerstvá bloggerka, takže slyšíte to, jo? Budu dobrá prostě! :D. 


Když jsem se ptala na studium, řekl, že bych měla být doktorka, tak jsem řekla, že to už asi nestihnu :D. Ale slovo „léčitel“ má mnoho významů a pro mě to určitě nemá význam klasickýho doktora, ale spíš léčitele, který pomáhá lidem, zvířatům nebo jako psychická podpora apod. Léčitel duší a bytostí, který to zrovna potřebují. Tak bych to viděla já. Už jsem takhle pár lidem pomohla a měla jsem z toho moc dobrej pocit. A myslím, že to tak i myslel. Měli jsme překladatele, protože šaman mluví jen indonésky, takže to nebylo úplně doslovný. Šaman vždycky mluvil půl hodiny a pak nám to náš (ale vážně úžasnej kamarád) překladatel shrnul jednou větou :D. Na co nezapomenu, jsou šamanovy gesta, třeba když napodoboval, jak mě Filip pusinkuje a jak mě má rád. Nebo když ukazoval, jak to chlapi mají s „romantikou“ a jak jsou na tom ve svým věků s pevností :D. Sranda. Každopádně šaman mluvil pravdivě, sedělo to na nás skoro všechno. Nemůže říkat budoucnost, ale říká vždy, co zrovna vidí. Taky si nemůže stříhat vlasy, už to trvá asi 17 let. Má je zapletený do dredů a smotaný šátkem do turbanu. 


Léčí bolesti hlavy, neplodnost, špatně operovaný ramena, deprese a další. Jsou na něj moc dobrý ohlasy. Stačí jen věřit a otevřít se :). S nádherným a asi prvním pocitem tohoto druhu, jsme se odebrali domů a následující dny bylo všechno naprosto skvělý. Je kouzelnej! Děkujeme, Šamane.

Balijská kuchyně mě překvapila. Myslela jsem si, že se té thajské nic nevyrovná, ale je stejně úžasná, barevná a chutná jako ta thajská, i když trochu jiným způsobem. Opět jsem se nezklamala ani v jednom jídle, které jsem ochutnala, a to jsem jich měla fakt požehnaně :D. Přílohou je ve většině případů rýže a téměř žádnému pokrmu nechybí banánový list. Slouží jako ozdoba, ale také jako různé pomůcky, mističky na omáčky apod. Je to totiž mnohem ekologičtější varianta a řeší tak problém s odpadky. Náš skvělý pan domácí si dokonce poradil i s brčkem a vytvořil „eko brčko“, geniální! Vše funguje jak má a ještě to skvěle vypadá. 


Velkou specialitou na Bali je pečené sele. U nás se peče pomalu a dlouho. Tady ho stihli asi za 2 – 3 h, ale nebylo tak měkký jako u nás. Prostě Bali sele. Jinak bylo ale vše vynikající jako vždy. Hlavně všechny ty přílohy k tomu: fazolky, zeleninový saláty, chilli salátek, arašídová omáčka, ovoce, salátek z kokosu a fazolek… samozřejmě jsme to nemohli sníst, i když nás na to bylo hodně a pochutnali jsme si ještě druhý den. 



Další specialita je výjimečná, a to proto, že byla čerstvě ulovená těmi nejlepšími rybáři. Místní ryba zvaná „MAHI MAHI“ je neskutečně barevná ryba, obrovských rozměrů s úžasnou hlavou. Při lovu měli naši rybáři velký štěstí, protože viděli velryby a ty jsou na Bali vidět prý tak jednou do roka, říkali místní :). Tak měli radost a nedivím se jim. No a delfíni jakbysmet. Ty jsme ale viděli všichni, krása. 




Moc mi chutnala jejich úprava tempehu a taky krevetový chipsy. 



No a pak jsou tu nápoje. Každý ráno černý čaj nebo „Bali káva“, jak ji rádi nazývají. Dále vynikající freshe z tropického ovoce: limetkový, papájový, banánový, melounový, dragon fruit, mix fruit, herbal všecko…a tak lahodný! 



No a jaký alkohol pijí na Bali? No přece Arak, což je palmová nebo rýžová pálenka. Dál taky Brem, a to je pro změnu rýžový víno. Arak je to oproti slivovici hodně slabý :D. Má asi 20 % alkoholu, ale není to špatný. Přidáním ovocné šťávy z toho vnikne parádní drink. Před každým jídlem jsme dostali pražené a solené arašídy, které se na Bali všude pěstují. Mají jich tolik, že když jsme tu misku před jídlem slupli asi za 5 minut, donesli nám hned novou :D. Někdy byl docela problém dojíst hlavní chod s takovou drogou takovým předkrmem.

Chuť Bali

sobota 18. března 2017

Balijská kuchyně mě překvapila. Myslela jsem si, že se té thajské nic nevyrovná, ale je stejně úžasná, barevná a chutná jako ta thajská, i když trochu jiným způsobem. Opět jsem se nezklamala ani v jednom jídle, které jsem ochutnala, a to jsem jich měla fakt požehnaně :D. Přílohou je ve většině případů rýže a téměř žádnému pokrmu nechybí banánový list. Slouží jako ozdoba, ale také jako různé pomůcky, mističky na omáčky apod. Je to totiž mnohem ekologičtější varianta a řeší tak problém s odpadky. Náš skvělý pan domácí si dokonce poradil i s brčkem a vytvořil „eko brčko“, geniální! Vše funguje jak má a ještě to skvěle vypadá. 


Velkou specialitou na Bali je pečené sele. U nás se peče pomalu a dlouho. Tady ho stihli asi za 2 – 3 h, ale nebylo tak měkký jako u nás. Prostě Bali sele. Jinak bylo ale vše vynikající jako vždy. Hlavně všechny ty přílohy k tomu: fazolky, zeleninový saláty, chilli salátek, arašídová omáčka, ovoce, salátek z kokosu a fazolek… samozřejmě jsme to nemohli sníst, i když nás na to bylo hodně a pochutnali jsme si ještě druhý den. 



Další specialita je výjimečná, a to proto, že byla čerstvě ulovená těmi nejlepšími rybáři. Místní ryba zvaná „MAHI MAHI“ je neskutečně barevná ryba, obrovských rozměrů s úžasnou hlavou. Při lovu měli naši rybáři velký štěstí, protože viděli velryby a ty jsou na Bali vidět prý tak jednou do roka, říkali místní :). Tak měli radost a nedivím se jim. No a delfíni jakbysmet. Ty jsme ale viděli všichni, krása. 




Moc mi chutnala jejich úprava tempehu a taky krevetový chipsy. 



No a pak jsou tu nápoje. Každý ráno černý čaj nebo „Bali káva“, jak ji rádi nazývají. Dále vynikající freshe z tropického ovoce: limetkový, papájový, banánový, melounový, dragon fruit, mix fruit, herbal všecko…a tak lahodný! 



No a jaký alkohol pijí na Bali? No přece Arak, což je palmová nebo rýžová pálenka. Dál taky Brem, a to je pro změnu rýžový víno. Arak je to oproti slivovici hodně slabý :D. Má asi 20 % alkoholu, ale není to špatný. Přidáním ovocné šťávy z toho vnikne parádní drink. Před každým jídlem jsme dostali pražené a solené arašídy, které se na Bali všude pěstují. Mají jich tolik, že když jsme tu misku před jídlem slupli asi za 5 minut, donesli nám hned novou :D. Někdy byl docela problém dojíst hlavní chod s takovou drogou takovým předkrmem.

Tentokrát jsme se vydali na průzkum cibetek a produktu, který díky nim můžeme získat. A aby toho nebylo málo, tak jsme měli možnost porovnat výrobu kávy hned na dvou různých místech. Na prvním místě se mi nelíbilo, v jakých podmínkách byly dvě ukázkové cibetky. Malý klícky, zranění atd. Samotná ochutnávka cibetkové kávy byla spojena s degustací čajů a různých káv s příchutí. Cibetková káva byla dobrá, kyselá a jemná. Ale s tou druhou (zmíním později) se to nedá srovnat. 



Čaje byly vynikající. Opravdu hodně rozmanitých a pro nás exotických chutí. Například ženšen, rose flower, šafrán, lemongrass, mangosteen (vynikající asijský ovoce) apod. Mangosteen jsme taky vyhodnotili jako nejlepší a odnesli si vzorek s sebou. Přivoněli si ke koření, jako je třeba skořice, kurkuma, pepř, chilli, muškátový oříšek apod., a to vše bylo pěkně ručně zpracovaný a domácí. 




Při odchodu se s námi ještě samozřejmě rozloučil menší pavouček :D.  


V druhé „cibetkárně“ to bylo ale mnohem lepší. U vchodu jsme opět spatřili dvě cibetky, ale v dobrém stavu a v mnohem lepších podmínkách. Celkově bylo okolní prostředí živější, upravenější a krásnější. Od toho se samozřejmě odvíjí i kvalita kávy, která byla jednoznačně lepší, jemnější, chutnější, ne tak moc kyselá, jako v předchozí výrobně kávy, no prostě lahoda. A na takovéto mašině nám ji připravili:


Proces vzniku cibetkové kávy: Cibetky jsou kunovité šelmy, které jsou oproti mým původním představám dost velký a hodně roztomilý (obzvlášť jako miminka), ale to jsem už čekala. Kromě toho mají rády sladké věci jako třeba ovoce. Vyzrálé kávové třešně jsou sladké a jsou tak terčem cibetek, které je sezobou (údajně vyberou jen ty nezralejší a nejkvalitnější kousky) a v trávícím traktu pak projdou procesem fermentace, která zrna zbaví hořkosti. Po vyloupání a nadrcení zrn, vybraných z jejich trusu, získá káva jemnou chuť a příjemné aroma. Jak říká jeden moudrý balijec: „Nejdražší hovna na světě“ :D. Pro zajímavost V ČR lze šálek cibetkové kávy sehnat za cca 200 Kč, na Bali vyjde na asi 100 Kč.  A co je na ní tak drahého? Cibetková káva je považována za velmi kvalitní druh kávy, který je vyráběn pouze v malém množství, neboť cibetky v zajetí kávu nepojídají (dobrá vychytávka, chytří tvorečci). Celkový proces přípravy zrn je poměrně náročný. Nejdřív je třeba bobky najít, prohrabat se v nich, najít zrna, pak je oloupat, opražit, nadrtit a správně připravit. Myslím, že to ještě píšu dost zjednodušeně. Ve skutečnosti je to mnohem náročnější proces. Tento druh kávy pochází z Indonésie (Jakarta). Na Bali je tedy doma a my měli možnost ochutnat ji hned z první ruky. Vystupuje zde pod názvem „Kopi Luwak“, z indonéského kopi = káva, Luwak = cibetka, nicméně pod tímto označením ji můžete sehnat i v ČR. 



Další skvělá věc na tomto poznávacím výletě byly „Bali pancakes“, palačinky z rýžové mouky společně se zelenou želé hmotou obarvenou nějakým druhem trávy s kokosem a banánem. Nejlepší palačinky jaký jsem kdy jedla. Rozhodně! 


I tady jsme ochutnali spoustu druhů káv a čajů, zase zvítězil mangosteen a cibetková káva byla tisíckrát lepší než minule. Kromě toho byli užásně ekologičtí. Koukněte na tu snahu podpořit lidi v ochraně stromů! Borci :). 



No a co by to bylo za výlet, kdyby se s náma nerozloučil nějakej pavouk že. Tentokrát to byl tento mrňous, kterej byl teda ale opravdu neuvěřitelnej, barevnej s obřím ostnem na zadku. Cibetkám zdar!



Cibetková káva

pátek 10. března 2017

Tentokrát jsme se vydali na průzkum cibetek a produktu, který díky nim můžeme získat. A aby toho nebylo málo, tak jsme měli možnost porovnat výrobu kávy hned na dvou různých místech. Na prvním místě se mi nelíbilo, v jakých podmínkách byly dvě ukázkové cibetky. Malý klícky, zranění atd. Samotná ochutnávka cibetkové kávy byla spojena s degustací čajů a různých káv s příchutí. Cibetková káva byla dobrá, kyselá a jemná. Ale s tou druhou (zmíním později) se to nedá srovnat. 



Čaje byly vynikající. Opravdu hodně rozmanitých a pro nás exotických chutí. Například ženšen, rose flower, šafrán, lemongrass, mangosteen (vynikající asijský ovoce) apod. Mangosteen jsme taky vyhodnotili jako nejlepší a odnesli si vzorek s sebou. Přivoněli si ke koření, jako je třeba skořice, kurkuma, pepř, chilli, muškátový oříšek apod., a to vše bylo pěkně ručně zpracovaný a domácí. 




Při odchodu se s námi ještě samozřejmě rozloučil menší pavouček :D.  


V druhé „cibetkárně“ to bylo ale mnohem lepší. U vchodu jsme opět spatřili dvě cibetky, ale v dobrém stavu a v mnohem lepších podmínkách. Celkově bylo okolní prostředí živější, upravenější a krásnější. Od toho se samozřejmě odvíjí i kvalita kávy, která byla jednoznačně lepší, jemnější, chutnější, ne tak moc kyselá, jako v předchozí výrobně kávy, no prostě lahoda. A na takovéto mašině nám ji připravili:


Proces vzniku cibetkové kávy: Cibetky jsou kunovité šelmy, které jsou oproti mým původním představám dost velký a hodně roztomilý (obzvlášť jako miminka), ale to jsem už čekala. Kromě toho mají rády sladké věci jako třeba ovoce. Vyzrálé kávové třešně jsou sladké a jsou tak terčem cibetek, které je sezobou (údajně vyberou jen ty nezralejší a nejkvalitnější kousky) a v trávícím traktu pak projdou procesem fermentace, která zrna zbaví hořkosti. Po vyloupání a nadrcení zrn, vybraných z jejich trusu, získá káva jemnou chuť a příjemné aroma. Jak říká jeden moudrý balijec: „Nejdražší hovna na světě“ :D. Pro zajímavost V ČR lze šálek cibetkové kávy sehnat za cca 200 Kč, na Bali vyjde na asi 100 Kč.  A co je na ní tak drahého? Cibetková káva je považována za velmi kvalitní druh kávy, který je vyráběn pouze v malém množství, neboť cibetky v zajetí kávu nepojídají (dobrá vychytávka, chytří tvorečci). Celkový proces přípravy zrn je poměrně náročný. Nejdřív je třeba bobky najít, prohrabat se v nich, najít zrna, pak je oloupat, opražit, nadrtit a správně připravit. Myslím, že to ještě píšu dost zjednodušeně. Ve skutečnosti je to mnohem náročnější proces. Tento druh kávy pochází z Indonésie (Jakarta). Na Bali je tedy doma a my měli možnost ochutnat ji hned z první ruky. Vystupuje zde pod názvem „Kopi Luwak“, z indonéského kopi = káva, Luwak = cibetka, nicméně pod tímto označením ji můžete sehnat i v ČR. 



Další skvělá věc na tomto poznávacím výletě byly „Bali pancakes“, palačinky z rýžové mouky společně se zelenou želé hmotou obarvenou nějakým druhem trávy s kokosem a banánem. Nejlepší palačinky jaký jsem kdy jedla. Rozhodně! 


I tady jsme ochutnali spoustu druhů káv a čajů, zase zvítězil mangosteen a cibetková káva byla tisíckrát lepší než minule. Kromě toho byli užásně ekologičtí. Koukněte na tu snahu podpořit lidi v ochraně stromů! Borci :). 



No a co by to bylo za výlet, kdyby se s náma nerozloučil nějakej pavouk že. Tentokrát to byl tento mrňous, kterej byl teda ale opravdu neuvěřitelnej, barevnej s obřím ostnem na zadku. Cibetkám zdar!



Les. Možná si pod tímto slovem představíte stromy nebo prostě les, o kterým mám psát. Je to částečně pravda, ale vlastně jsme byli v džungli, kam jsme se vydali za vodopádem zvaným „LES“, no není to ironie? Vzhledem k tomu, že jsme na Bali v období deštů, některý situace nám to trošku komplikuje, ale rozhodně nás nic neodradí :D. Všude bláto, hlavně teda v řece, říkáme si, že vodopád asi bude taky hnědej :/. Celkově ta cesta byla o dost divočejší než by za normálních okolností byla. Cesty neprůchodný, museli jsme jít nějakou tajnou stezkou místních, asi třikrát brodit řeku s celkem silným proudem, ale stálo to za to! Jako vždycky, když překonáme překážky a rozhodneme se do toho jít, i když to vypadá, že nám něco nepřeje. Došli jsme k vodopádu a já jsem byla totálně okouzlená. Nikdy jsem tak velký vodopád neviděla a moc jsem vždycky chtěla. 


Bohužel, na fotkách není vidět, jak byl velkej, protože by se s foťákem muselo přijít blíž, aby ho nezakrývaly stromy, ale to by byl foťák celej mokrej. Když jsem přišla blíž, celou mě okamžitě nahodil. Sprška! Ale nejpříjemnější jakou jsem kdy zažila! Byla to opravdu fantazie. Občas když jsem ve sprše a snažím se zrelaxovat, stoupnu si pod tekoucí vodu a představuji si, že stojím sama v nějaké laguně s průzračnou vodou, všude kolem mě tropická zeleň a já na sebe nechám téct vodu z vodopádu, pod kterým stojím. Tak asi takový pocit to byl, jako by se to konečně splnilo. Navíc to nebylo, jako by na mě někdo vylil kýbl s vodou, ale padaly drobný kapičky, ve velkým množství a skvěle to osvěžilo po tom výšlapu. Byli jsme po chvilce úplně mokří. Ale ten pocit svobody a souladu s přírodou je nepopsatelnej. 



Po cestě zpět jsme se stavili u místních lidí, kteří žijí v džungli a uvařili nám výborný jídlo, který jsme s chutí snědli. Zdraví z něj jen vyzařovalo. Viděli jsme tam i bělošský pár, který uměl perfektně balijsky (indonésky), tak nás to zarazilo, zjistili jsme, že to je mladý australský pár, který se sem odstěhoval, za obyčejným životem v džungli. Musím říct, že jsem to docela obdivovala. Odstěhovat se takhle mladí z tak bohaté země jako je Austrálie do tak bohaté „chudé“ země jako je Bali, mít vše co potřebuješ nemít téměř nic materiálního a žít jako naši předkové. Dost zajímavý, líbilo se mi to, ale musí to být teda opravdu velká změna v životě a obdivuju, že se pro to tak mladí lidé (cca 26 – 30 let) rozhodli. 


Ale to nám nestačilo, pokračujeme. Tohle místo je naprosto úžasný! Jedeme autem pořád nahoru a nahoru, až dorazíme na místo, který je tak vysoko a tak jiný. Všude nádherná pralesní zeleň. Ovšem to není zeleň, jakou známe z Česka, to je odstín „fresh apple“, prostě nejkrásnější zelená, kterou dokáže vytvořit jen příroda. Kam se podíváš stromy všech velikostí, druhů, odstínů a vše neuvěřitelně nahuštěný. Když se nadechneš, cítíš, kolik čerstvýho kyslíku Ti stromy nabízí a jediný co od Tebe na oplátku chtějí je, abys je zbytečně neničil, jen proto, abys byl bohatej, protože bez nich stejně ani být bohatej nemůžeš! Ale s nimi ANO :). Projdeme přes mechem zarostlý schůdky až k samotnému vchodu do areálu. 





Po chvíli už nás vítají ptáci, ke kterým se můžeme přiblížit cca na metr – paráda. Začalo to krkavcem a pokračovalo ptákem, který, mě vždycky tak trochu fascinoval. Poprvé jsem ho viděla před lety v Singapuru v největším ptačím parku na světe, kde ptáci mohou volně poletovat. Byl asi 10 metrů ode mě a měl neuvěřitelný oči. Úplně jako člověk. Velký, s duhovkou a panenkou. Koukal na mě a já v jeho očích viděla, jak je extrémně chytrej. Podruhé jsem ho viděla teďka v Thajsku, ale tak, jak jsem si přála, ve volné přírodě! Bylo to něco neuvěřitelnýho. Když jsme byli na loďce v Národním parku u jezer, plujeme si a najednou slyšíme zvuk, který už od začátku naznačoval, že tohle není jen tak něco, tohle je něco obrovskýho a neskutečnýho. Jako bych se najednou ocitla v Jurským parku, zakříčel, znělo to jako nějaký lítající dinosaurus. Zvedneme hlavy k oblakům a k velikánským, stromy porostlým mogotům a co nevidíme? Obřího zoborožce! S rozpětím křídel asi 2 nebo snad i 3 metry! Byl to skvělej pocit, úžasnej zážitek! A tady ve stromovým království jich bylo taky hodně! Byl to trošku jinej druh, menší, ale zato jsme je mohli pozorovat z metru. A jsou teda fakt krásní. 




Další suprovou věcí, kterou jsem ocenila hlavně já, byl výběh s mnoha malinkými štěňátky! Ááá, jsem v ráji! Mrňavý, huňatý kuličky, řekla bych, že kříženci trpasličího špice a do toho i další štěňata – pouliční směs a zlobivá opice. Ta s nimi byla ve výběhu, bůh ví proč, ale byla pěkně otravná. Pořád ty štěňata kousala a zlobila. 






Perličkou je můj Fík, kterej snědl celkem nechutnou larvu, asi 5 cm velkou a tvářil se asi takhle: 



Rozžvýkal to rychlostí světla, aby to měl honem za sebou a pak jako správnej frajer prohlásil: „Bylo to úplně v pohodě, chutná to jako hrášek nebo tráva :D“. 


Viděli jsme taky několik dalších druhů ptáků, všude viseli spidermani o velikosti 15 – 20 cm, zákeřný svině pávi, kaloni (kteří měli ještě půlnoc) atd. Prošli jsme si stezky ve stromech a užívali si nádhernýho výhledu. Zkrátka parádní…    




V korunách stromů

pátek 3. března 2017

Les. Možná si pod tímto slovem představíte stromy nebo prostě les, o kterým mám psát. Je to částečně pravda, ale vlastně jsme byli v džungli, kam jsme se vydali za vodopádem zvaným „LES“, no není to ironie? Vzhledem k tomu, že jsme na Bali v období deštů, některý situace nám to trošku komplikuje, ale rozhodně nás nic neodradí :D. Všude bláto, hlavně teda v řece, říkáme si, že vodopád asi bude taky hnědej :/. Celkově ta cesta byla o dost divočejší než by za normálních okolností byla. Cesty neprůchodný, museli jsme jít nějakou tajnou stezkou místních, asi třikrát brodit řeku s celkem silným proudem, ale stálo to za to! Jako vždycky, když překonáme překážky a rozhodneme se do toho jít, i když to vypadá, že nám něco nepřeje. Došli jsme k vodopádu a já jsem byla totálně okouzlená. Nikdy jsem tak velký vodopád neviděla a moc jsem vždycky chtěla. 


Bohužel, na fotkách není vidět, jak byl velkej, protože by se s foťákem muselo přijít blíž, aby ho nezakrývaly stromy, ale to by byl foťák celej mokrej. Když jsem přišla blíž, celou mě okamžitě nahodil. Sprška! Ale nejpříjemnější jakou jsem kdy zažila! Byla to opravdu fantazie. Občas když jsem ve sprše a snažím se zrelaxovat, stoupnu si pod tekoucí vodu a představuji si, že stojím sama v nějaké laguně s průzračnou vodou, všude kolem mě tropická zeleň a já na sebe nechám téct vodu z vodopádu, pod kterým stojím. Tak asi takový pocit to byl, jako by se to konečně splnilo. Navíc to nebylo, jako by na mě někdo vylil kýbl s vodou, ale padaly drobný kapičky, ve velkým množství a skvěle to osvěžilo po tom výšlapu. Byli jsme po chvilce úplně mokří. Ale ten pocit svobody a souladu s přírodou je nepopsatelnej. 



Po cestě zpět jsme se stavili u místních lidí, kteří žijí v džungli a uvařili nám výborný jídlo, který jsme s chutí snědli. Zdraví z něj jen vyzařovalo. Viděli jsme tam i bělošský pár, který uměl perfektně balijsky (indonésky), tak nás to zarazilo, zjistili jsme, že to je mladý australský pár, který se sem odstěhoval, za obyčejným životem v džungli. Musím říct, že jsem to docela obdivovala. Odstěhovat se takhle mladí z tak bohaté země jako je Austrálie do tak bohaté „chudé“ země jako je Bali, mít vše co potřebuješ nemít téměř nic materiálního a žít jako naši předkové. Dost zajímavý, líbilo se mi to, ale musí to být teda opravdu velká změna v životě a obdivuju, že se pro to tak mladí lidé (cca 26 – 30 let) rozhodli. 


Ale to nám nestačilo, pokračujeme. Tohle místo je naprosto úžasný! Jedeme autem pořád nahoru a nahoru, až dorazíme na místo, který je tak vysoko a tak jiný. Všude nádherná pralesní zeleň. Ovšem to není zeleň, jakou známe z Česka, to je odstín „fresh apple“, prostě nejkrásnější zelená, kterou dokáže vytvořit jen příroda. Kam se podíváš stromy všech velikostí, druhů, odstínů a vše neuvěřitelně nahuštěný. Když se nadechneš, cítíš, kolik čerstvýho kyslíku Ti stromy nabízí a jediný co od Tebe na oplátku chtějí je, abys je zbytečně neničil, jen proto, abys byl bohatej, protože bez nich stejně ani být bohatej nemůžeš! Ale s nimi ANO :). Projdeme přes mechem zarostlý schůdky až k samotnému vchodu do areálu. 





Po chvíli už nás vítají ptáci, ke kterým se můžeme přiblížit cca na metr – paráda. Začalo to krkavcem a pokračovalo ptákem, který, mě vždycky tak trochu fascinoval. Poprvé jsem ho viděla před lety v Singapuru v největším ptačím parku na světe, kde ptáci mohou volně poletovat. Byl asi 10 metrů ode mě a měl neuvěřitelný oči. Úplně jako člověk. Velký, s duhovkou a panenkou. Koukal na mě a já v jeho očích viděla, jak je extrémně chytrej. Podruhé jsem ho viděla teďka v Thajsku, ale tak, jak jsem si přála, ve volné přírodě! Bylo to něco neuvěřitelnýho. Když jsme byli na loďce v Národním parku u jezer, plujeme si a najednou slyšíme zvuk, který už od začátku naznačoval, že tohle není jen tak něco, tohle je něco obrovskýho a neskutečnýho. Jako bych se najednou ocitla v Jurským parku, zakříčel, znělo to jako nějaký lítající dinosaurus. Zvedneme hlavy k oblakům a k velikánským, stromy porostlým mogotům a co nevidíme? Obřího zoborožce! S rozpětím křídel asi 2 nebo snad i 3 metry! Byl to skvělej pocit, úžasnej zážitek! A tady ve stromovým království jich bylo taky hodně! Byl to trošku jinej druh, menší, ale zato jsme je mohli pozorovat z metru. A jsou teda fakt krásní. 




Další suprovou věcí, kterou jsem ocenila hlavně já, byl výběh s mnoha malinkými štěňátky! Ááá, jsem v ráji! Mrňavý, huňatý kuličky, řekla bych, že kříženci trpasličího špice a do toho i další štěňata – pouliční směs a zlobivá opice. Ta s nimi byla ve výběhu, bůh ví proč, ale byla pěkně otravná. Pořád ty štěňata kousala a zlobila. 






Perličkou je můj Fík, kterej snědl celkem nechutnou larvu, asi 5 cm velkou a tvářil se asi takhle: 



Rozžvýkal to rychlostí světla, aby to měl honem za sebou a pak jako správnej frajer prohlásil: „Bylo to úplně v pohodě, chutná to jako hrášek nebo tráva :D“. 


Viděli jsme taky několik dalších druhů ptáků, všude viseli spidermani o velikosti 15 – 20 cm, zákeřný svině pávi, kaloni (kteří měli ještě půlnoc) atd. Prošli jsme si stezky ve stromech a užívali si nádhernýho výhledu. Zkrátka parádní…    




Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.