Výstup na sopku Batur

pondělí 27. února 2017

Splnil se mi sen. Vylezla jsem na sopku. A bylo to teda komplet jiný, než jsem si představovala, ale přesto báječný.



Nejdřív jsme se museli k sopce dopravit. To trvalo asi 3 hodiny a vyráželi jsme v 1 ráno. Ano, slyšíte dobře. Na sopku se totiž leze po tmě, abyste stihli východ slunce a nemuseli na ni šplhat v takovým vedru. Po třech úmorných hodinách jsme teda dorazili na místo pod sopkou. Jenže nehorázně pršelo. Úplnej slejvák celou cestu. Čekali jsme a modlili se, aby přestalo pršet. Vždycky, když to vypadalo, že už to ustalo, zase začala spoušť. Asi po hodině jsme se rozhodli na sopku vylézt i za cenu toho, že třeba „trošku“ zmokneme. Ujal se nás místní průvodce (na sopku se chodí s průvodcem, který zná terén), dal nám baterky, navlíkli jsme pláštěnky a šli do toho. Po chvíli přestalo pršet a vydrželo to dokonce 30 minut :D (co chceš, období dešťů). No a zbytek cesty byl zablácenej a mokrej úžasnej zážitek. Tzn. Celou cestu až nahoru slejvák. Byli jsme jak světlušky, díky baterkám, co jsme si nesli. V cíli, na vrcholu, jsme byli plní očekávání. Podívali jsme se kolem sebe, viděli jsme naprostý hovno mlhu. Tak si říkáme, to bude dobrý, přijde východ, mlha odejde a bude supr výhled. Sedli jsme si na lavičku, dostali jsme kávu (nebo čaj, jako ve student agency xD) a u zvláštní svačinku - toastový chléb s banánem a k tomu vařený vajíčko. Kupodivu to bylo s vajíčkem lepší než bez něj. Ale pohoda. 



Do toho jsme potkali i zajímavý úkaz přírody. Kanadskou dívku s přítelem. Kanaďanka, těžce nedávala určitý situace, jako třeba, že jí přítel lehce sedl na ruku a ona pak půl hodiny řvala, jak to hrozně bolelo a kam se dívá. No a kromě toho jsme jí dali přezdívku: „Ta světloplachá“, protože si pořád stěžovala na světlo :D. Držela jsem baterku v ruce a snažila se něco vytáhnout z batohu, když v tom z ničeho nic přilítl její hysterickej přítel, vytrhl mi baterku z ruky a řekl mi, že mi posvítí. Jeho přítelkyně má prý „light sensitivity“ a nerad by zase volal záchranku. Jako zezačátku jsem si říkala ok, ale když jsem pak viděla její reakce, změnila jsem názor. Např. vyváděla, když někdo na vrcholu fotil a ona se zas málem zhroutila, protože se podívala do blesku :D. No, kdyby nebyla hloupá a dělalo jí to takový potíže, vzala by si nejspíš nějaký brýle, aby si ty oči ochránila, protože se dá očekávat, že budou lidi na sopce fotit nebo po tmě svítit baterkama. Východ slunce jsme sice neviděli, ale mlha se nakonec rozestoupila a byl krásnej výhled. 




Od té chvíle to bylo jen lepší. Viděli jsme celý gangy divokých opic – makaků, kráter sopky a páru, která z něj vycházela. Krásný pohled na zelený sopečný pláně. Dokonce přestalo pršet a cestou zpět jsme tak stihli i uschnout. Prostě paráda! Byla jsem ráda, že jsme to nevzdali a teď máme další skvělý zážitky a splněný sen :).



Okomentovat

Latest Instagrams

© Wild Sirius. Design by Fearne.