Splnil se mi
sen. Vylezla jsem na sopku. A bylo to teda komplet jiný, než jsem si
představovala, ale přesto báječný.
Nejdřív jsme se museli k sopce
dopravit. To trvalo asi 3 hodiny a vyráželi jsme v 1 ráno. Ano, slyšíte
dobře. Na sopku se totiž leze po tmě, abyste stihli východ slunce a nemuseli na
ni šplhat v takovým vedru. Po třech úmorných hodinách jsme teda dorazili
na místo pod sopkou. Jenže nehorázně pršelo. Úplnej slejvák celou cestu. Čekali
jsme a modlili se, aby přestalo pršet. Vždycky, když to vypadalo, že už to
ustalo, zase začala spoušť. Asi po hodině jsme se rozhodli na sopku vylézt i za
cenu toho, že třeba „trošku“ zmokneme. Ujal se nás místní průvodce (na sopku se
chodí s průvodcem, který zná terén), dal nám baterky, navlíkli jsme
pláštěnky a šli do toho. Po chvíli přestalo pršet a vydrželo to dokonce 30
minut :D (co chceš, období dešťů). No a zbytek cesty byl zablácenej a mokrej
úžasnej zážitek. Tzn. Celou cestu až nahoru slejvák. Byli jsme jak světlušky,
díky baterkám, co jsme si nesli. V cíli, na vrcholu, jsme byli plní očekávání.
Podívali jsme se kolem sebe, viděli jsme naprostý hovno mlhu. Tak si
říkáme, to bude dobrý, přijde východ, mlha odejde a bude supr výhled. Sedli
jsme si na lavičku, dostali jsme kávu (nebo čaj, jako ve student agency xD) a u zvláštní svačinku - toastový chléb s banánem a k tomu vařený vajíčko.
Kupodivu to bylo s vajíčkem lepší než bez něj. Ale pohoda.
Do toho jsme
potkali i zajímavý úkaz přírody. Kanadskou dívku s přítelem. Kanaďanka,
těžce nedávala určitý situace, jako třeba, že jí přítel lehce sedl na ruku a
ona pak půl hodiny řvala, jak to hrozně bolelo a kam se dívá. No a kromě toho
jsme jí dali přezdívku: „Ta světloplachá“, protože si pořád stěžovala na světlo
:D. Držela jsem baterku v ruce a snažila se něco vytáhnout z batohu,
když v tom z ničeho nic přilítl její hysterickej přítel, vytrhl mi
baterku z ruky a řekl mi, že mi posvítí. Jeho přítelkyně má prý „light
sensitivity“ a nerad by zase volal záchranku. Jako zezačátku jsem si říkala ok,
ale když jsem pak viděla její reakce, změnila jsem názor. Např. vyváděla, když
někdo na vrcholu fotil a ona se zas málem zhroutila, protože se podívala do
blesku :D. No, kdyby nebyla hloupá a dělalo jí to takový potíže, vzala by si
nejspíš nějaký brýle, aby si ty oči ochránila, protože se dá očekávat, že budou
lidi na sopce fotit nebo po tmě svítit baterkama. Východ slunce jsme sice
neviděli, ale mlha se nakonec rozestoupila a byl krásnej výhled.
Od té chvíle
to bylo jen lepší. Viděli jsme celý gangy divokých opic – makaků, kráter sopky
a páru, která z něj vycházela. Krásný pohled na zelený sopečný pláně. Dokonce
přestalo pršet a cestou zpět jsme tak stihli i uschnout. Prostě paráda! Byla
jsem ráda, že jsme to nevzdali a teď máme další skvělý zážitky a splněný sen
:).
Okomentovat