Jak
jsem již zmiňovala, Thajsko má mnoho tváří a každý si v něm může najít to „své“.
Já jsem si tu oblíbila mnoho věcí, ale to, co se mi na Thajsku líbí asi nejvíc je příroda. Když se mi podaří najít místo, kde nejsou žádní nebo jen málo
turistů, cítím se jako v ráji. Jedno z takových míst jsem navštívila
před 2 lety a navštívila jsem ho i tentokrát a opět to stálo za to! Nádherný
prales, ve kterým nám zase bylo tak fajn… Ráno vyrážíme v 7 ráno na trek. Stezka se skládá z 8 pointů a
potom je ještě jedna cesta z jiného konce, asi 4 – 5 pointů. Takže celkem cca 13. Celý se to
podle mě za jeden den nedá stihnout, to jen v případě, že byste valili
jako blázni a nestíhali tak nasávat tu dokonalou atmosféru. My jsme toho ušli
celkem dost. Když jsem tu byla minule, z důvodu sesuvů půdy byly otevřené
jen myslím 3 pointy. Od 5. pointu to začíná být pořádná divočina. Cesty už nejsou
tolik vyšlapané, terén je náročnější a nepotkáte žádný lidi (nebo aspoň my jsme
nepotkali). Možná je to částečně taky tím, že jsme vyráželi na 5. point už
docela pozdě a ostatní už by se nestihli vrátit za světla. A to nechceš, spát mezi slonama, pumama, pavoukama a nevím čím vším, když na to nejseš absolutně vybavená. Navíc se to ani nesmí, rozhodně ne bez průvodce. Celou dobu jsme
šli pohodičku, ale k 7. pointu, což byl krásnej vodopád uprostřed pralesa
s úplně čistou lagunou, jsme tak tak stihli dojít, abychom byli zpět za světla.
Nakonec jsme to ale stihli i s rezervou, protože jsme nasadili takový
tempo, že jsme ten čas úplně předběhli.
No a
teď co jsme to vlastně viděli za krásy že… Takže stromy? Nádhera! Obří, kořeny
větší než člověk, stromy rozdělený na patra, liány, vše porostlý fresh greenem.
Na stromech Bromélie, palmy. Všude kolem neuvěřitelný a hodně hlasitý zvuky,
který opravdu berou dech! Ptáci zpívají nádherný písničky a ten čerstvej
vzduch!
Viděli
jsme ještěrky, obřího pavouka, opičky – makaky, gibony (i se zlatým mládětem),
ptáky, kukačku Koel, drozda šáma, obří pulce, rosničku, ryby, klíště velký jak
koruna (nekecám a to nebylo napitý…ugly!) atd. atd. určitě jsem zapomněla na
1000 dalších. No a jak jsem minule neměla ani jednu pijavici, tak tentokrát
jsem jich měla asi 5, z toho jednu jsem musela odcucnout a zahodit.
Mňamička :D U pijavic je zajimavý to, že když se připijou a sají krev, vpouští
do tebe zároveň látku, která krev ředí, aby se jim líp pila a tím pádem z toho
pak krvácíš ještě hodinu a to nezastavíš ani blood stopem :D. Byla to užásná a
nezapomenutelná cesta!
Další
den jsme vyrazili na skútrech neuvěřitelně překrásnou krajinou národního parku
k jezerům, který jsem si už od minulé návštěvy Thajska, přála moc vidět. Měla
jsem tuhle scénu dlouho na ploše počítače a nejednou jsem se úplně před stejným
obrázkem tří mogotů vystupujících z jezera ocitla a bylo to kupodivu ještě
krásnější než na té fotce z netu! Celý výlet byl zážitek, už jen ta cesta.
Posuďte sami…
Okomentovat