Splnil se mi sen. Vylezla jsem na sopku. A bylo to teda komplet jiný, než jsem si představovala, ale přesto báječný.

Nejdřív jsme se museli k sopce dopravit. To trvalo asi 3 hodiny a vyráželi jsme v 1 ráno. Ano, slyšíte dobře. Na sopku se totiž leze po tmě, abyste stihli východ slunce a nemuseli na ni šplhat v takovým vedru. Po třech úmorných hodinách jsme teda dorazili na místo pod sopkou. Jenže nehorázně pršelo. Úplnej slejvák celou cestu. Čekali jsme a modlili se, aby přestalo pršet. Vždycky, když to vypadalo, že už to ustalo, zase začala spoušť. Asi po hodině jsme se rozhodli na sopku vylézt i za cenu toho, že třeba „trošku“ zmokneme. Ujal se nás místní průvodce (na sopku se chodí s průvodcem, který zná terén), dal nám baterky, navlíkli jsme pláštěnky a šli do toho. Po chvíli přestalo pršet a vydrželo to dokonce 30 minut :D (co chceš, období dešťů). No a zbytek cesty byl ~~zablácenej a mokrej~~ úžasnej zážitek. Tzn. Celou cestu až nahoru slejvák. Byli jsme jak světlušky, díky baterkám, co jsme si nesli. V cíli, na vrcholu, jsme byli plní očekávání. Podívali jsme se kolem sebe, viděli jsme ~~naprostý hovno~~ mlhu. Tak si říkáme, to bude dobrý, přijde východ, mlha odejde a bude supr výhled. Sedli jsme si na lavičku, dostali jsme kávu (nebo čaj, jako ve student agency xD) a u zvláštní svačinku - toastový chléb s banánem a k tomu vařený vajíčko. Kupodivu to bylo s vajíčkem lepší než bez něj. Ale pohoda.

Do toho jsme potkali i zajímavý úkaz přírody. Kanadskou dívku s přítelem. Kanaďanka, těžce nedávala určitý situace, jako třeba, že jí přítel lehce sedl na ruku a ona pak půl hodiny řvala, jak to hrozně bolelo a kam se dívá. No a kromě toho jsme jí dali přezdívku: „Ta světloplachá“, protože si pořád stěžovala na světlo :D. Držela jsem baterku v ruce a snažila se něco vytáhnout z batohu, když v tom z ničeho nic přilítl její hysterickej přítel, vytrhl mi baterku z ruky a řekl mi, že mi posvítí. Jeho přítelkyně má prý „light sensitivity“ a nerad by zase volal záchranku. Jako zezačátku jsem si říkala ok, ale když jsem pak viděla její reakce, změnila jsem názor. Např. vyváděla, když někdo na vrcholu fotil a ona se zas málem zhroutila, protože se podívala do blesku :D. No, kdyby nebyla hloupá a dělalo jí to takový potíže, vzala by si nejspíš nějaký brýle, aby si ty oči ochránila, protože se dá očekávat, že budou lidi na sopce fotit nebo po tmě svítit baterkama. Východ slunce jsme sice neviděli, ale mlha se nakonec rozestoupila a byl krásnej výhled.

Od té chvíle to bylo jen lepší. Viděli jsme celý gangy divokých opic – makaků, kráter sopky a páru, která z něj vycházela. Krásný pohled na zelený sopečný pláně. Dokonce přestalo pršet a cestou zpět jsme tak stihli i uschnout. Prostě paráda! Byla jsem ráda, že jsme to nevzdali a teď máme další skvělý zážitky a splněný sen :).

Výstup na sopku Batur

pondělí 27. února 2017

Splnil se mi sen. Vylezla jsem na sopku. A bylo to teda komplet jiný, než jsem si představovala, ale přesto báječný.

read article

- Každá rodina má svůj vlastní chrám. Když vznikne sňatkem nová rodina, musí postavit další chrám.

- Polygamie – chlapy mohou mít více manželek.

- Tanec – Na Bali mají místní lidé typické posvátné tance spojené s náboženstvím a předky. Tančit jsem viděla pouze ženy a mladé dívky. Děti se je učí již od útlého věku od svých rodičů či ve škole. Každý tanec má příběh, ke kterému se nosí daný kostým. Šaty a výrazné čelenky jsou nádherně zdobené a propracované, doprovázené výrazným líčením.

Děti nosí ve škole uniformy a tohle je jejich školní autobus. Nejlepší je, když ještě prší a všechny děcka na korbě křičí s plných plic. To je pak nejde přehlídnout nebo spíš přeslechnout :D.

- Ceremonie – na Bali se slaví opravdu ve velkým. Slaví se pořád a všechno. Ceremonie, jako je třeba svatba, trvá min. 3 dny. Na každou událost mají speciální slavnostní oděv.

- Obětiny – každý den všechny ženy připravují obětiny, které upletou z přírodních materiálů, dovnitř vloží květiny, rýži a zapálí vonnou tyčinku. Je to krásný, dělají to s takovou láskou a pokorou. Musí to dát i hodně práce, než to upletou/seskládají do různých tvarů. Po chvíli k tomu ale přijde kohout, slepice nebo pták a ve snaze vyjíst rýži, to celý rozklove a rozhází do všech stran :D. Ženy to pak odklidí a dají tam nové obětiny. A takhle to jde pořád dokola.

Ženy makají a chlapi odpočívají – Ženy na Bali jsou docela drsňačky. Tahají těžký věci. Např. jsme viděli chlapa, kterej vylezl z vody, sundal potápěčskou bombu, zavolal ženskou, hodil jí jednu 20 kg bombu na hlavu, druhou na rameno a šla. Nebo tahají na hlavě obrovský nůše se štěrkem, pořád dokola, tam a zpět (asi na stavbu) a v dešti. Po určité době jsem si všimla, že ženy celý den vůbec nevidíte. Jsou celý dny zavřený doma a pracují nebo jsou přímo někde v práci, kde např. prodávají zboží, obsluhují v restauraci nebo vaří. Tam, kde jsme bydleli, se ženy nezastavily. Pořád pracovaly. Ráno chystaly snídaně nebo obsluhovaly hosty, pak vyráběly obětiny, čistily bazén, zametaly, vařily, uklízely pokoje, no prostě pořád něco. Ani jednou jsem je neviděla, že by si třeba chvilku odpočinuly. Některý se u toho ještě ke všemu starají o děti, který teda na Bali byly extrémně hodný. Ostatně jako skoro všichni Balijci. Naproti tomu chlapi mají relaxačních chvilek mnohem víc. Taky makají, ale ženský teda mnohem víc a ještě jsou celý dny usměvavý a sympatický.

-
Karma, reinkarnace – Balijci jsou převážně Hinduisté. Věří v karmu a možná proto, jsou tam všichni tak milí a hodní. Věří, že když se budou k druhým chovat jak nejlépe dovedou budou mít dobrou karmu i v příštím životě. Tzn. Reinkarnují se např. znovu do dobrého člověka. Když se budou chovat špatně, lhát, budou zlí nebo dělat věci, které nejsou správné, převtělí se např. do brouka. Pokud se ale bude brouk chovat správně, může se zase převtělit do vyšší úrovně žití, tzn. ryba, pes atd. až se postupně zase převtělí třeba v člověka. Ale už je to složitější. Jednodušší je být dobrým člověkem a znovu se tak rovnou stát zase dobrým člověkem.

- Typický otázky - Kamkoliv jsme šli, setkali jsme se s otázkou zvědavých Balijců: „Hello, how are you? “ nebo „Hello, where are you going?“. Prostě je pořád zajímalo, jak se máme a kam jdeme. Dále se nás neustále ptali jestli je vše ok :D. Během hodiny třeba tak 10x :D sranda…

- Jí rukama – Na Bali a celkově v Indonesii se papá rukama. Prsty naberou rýži, která lepí a tím jim drží na prstech. Udělají z ní takovou malou hromádku a namočí ji do omáčky a k tomu naberou nějaký maso. Zajímavý :). Balijci nejí hovězí, kráva je posvátná.

- Modlitby - Každé ráno si na čelo a na krk lepí pár zrnek rýže namočených v posvátné vodě, jako součást každodenní modlitby. Přináší to štěstí a ochraňuje.

- Milionáři – Balijci jsou co se týče peněz chudí a zároveň bohatí :D. Průměrný měsíční plat je asi 3.000 Kč, což je v jejich měně ccc 1.600.000 indonéských rupií. Takže jsou to vlastně milionáři. Poprvé jsem si vyzkoušela, jaké je to být milionářem :D. Pohodička, ale mizí to rychle…klasika. Čím „víc“ peněz máš, tím rychleji mizí.

- Balijci jsou skvělý. Jsou to moc klidní lidičkové, z ničeho se nestresujou a hodně dbají na vnitřní klid a duševní zdraví. Což na Vás okamžitě dýchne a cítíte se tam prostě skvěle. Úplně zapomenete na všechny starosti, čas se zpomalí, plyne a vy to všechno vnímáte. Je to úžasný, člověk relaxuje a nasává okolní atmosféru, soustředí se na svoje nitro a je naprosto klidnej. Navíc nikam nespěchají a jak sami tvrdí: „Na Bali je čas gumový“. Dále říkají: „Když je dobrá karma, vnitřní pohoda, je taky dobrá romantika“, a to je výraz úplně pro všechno spojený se vztahy mezi páry.

- I v těch nejchudších chýších mají satelit. Všichni musí mít televizi. Ale takhle je to v mnoha chudých zemích, takže mě to zas tak nepřekvapilo.

- Tohle jsou typický balijský náramky, který představují 3 bohy.

o Brahma – symbolizuje narození, živel: oheň, barva: červená

o Šiva – symbolizuje smrt, živel: země (hlína), barva: černá

o Višnu - symbolizuje ochranu, živel: voda, barva: bílá

Nosí štěstí a chrání :)

Balijci

pátek 24. února 2017

- Každá rodina má svůj vlastní chrám. Když vznikne sňatkem nová rodina, musí postavit další chrám.

- Polygamie – chlapy mohou mít více manželek.

- Ceremonie – na Bali se slaví opravdu ve velkým. Slaví se pořád a všechno. Ceremonie, jako je třeba svatba, trvá min. 3 dny. Na každou událost mají speciální slavnostní oděv.

- Modlitby - Každé ráno si na čelo a na krk lepí pár zrnek rýže namočených v posvátné vodě, jako součást každodenní modlitby. Přináší to štěstí a ochraňuje.

- I v těch nejchudších chýších mají satelit. Všichni musí mít televizi. Ale takhle je to v mnoha chudých zemích, takže mě to zas tak nepřekvapilo.

- Tohle jsou typický balijský náramky, který představují 3 bohy.

o Brahma – symbolizuje narození, živel: oheň, barva: červená

o Šiva – symbolizuje smrt, živel: země (hlína), barva: černá

o Višnu - symbolizuje ochranu, živel: voda, barva: bílá

Nosí štěstí a chrání :)

read article

Thajská kuchyně je velmi pestrá a rozmanitá. K přípravě pokrmů se využívají čerstvé suroviny, zelenina, maso – nejčastěji drůbeží a vepřové, mořské plody. Základem většiny jídel je rýže. Nejčastěji klasická bílá rýže, popř. jasmínová či tmavé odrůdy. Konzumuje se vařená, lepivá nebo smažená. Všechny způsoby jsou moc dobré. Dále se často jako příloha konzumují například rýžové nudle. Thajské jídlo je typické svou ostrostí, rychlou přípravou za vysokých teplot a rozmanitostí chutí. K přípravě se používá hlavně chilli, zázvor, kurkuma, citronové listy, lemon grass, cibule, česnek, curry, skořice, koriandr, muškátový oříšek, kokos, rybí, sojová, sladko-kyselá omáčka apod. Thajci hodně konzumují i vydatné polévky s nudlemi, masem a zeleninou. Vynikající… Když jsem tu byla poprvé, docela mě překvapilo, že jí Thajci tolik masa. Maso je součástí téměř všech pokrmů. Vegetariáni to tu nemají lehký. Dle mého názoru se nejlépe najíte na pouličních trzích. Koneckonců Thajsko je jimi proslulé. Byla jsem už i v mnoha restauracích, ale trhy mě vždy přesvědčily mnohem víc. Hlavně kvůli tomu kouzlu, které tam je.

Obrovský výběr všech možných pochutin, za výborné ceny, vše čerstvé a moc moc dobré! Další plus je, že můžete sledovat, jak to vše připravují a to je zážitek sám o sobě. Za thajské národní jídlo je považováno „Pad thai“, což jsou rýžové nudle s vajíčkem, zeleninou, krevetami nebo jiným masem, ořechy, chilli atd. Výborný!

Dále ananas plněný smaženou rýží s kousky ananasu, zeleniny, masa či mořských plodů a rozinek. Moc dobrá a zajímavá nasládlá chuť.

A ještě jedna sice Japonská specialita, ale teda výborná, spousta rozmanitých druhů , který jsem u nás ani neviděla a hlavně, 1 kousek za 7 Kč :D SUSHI!

Ze sladkých dobrot je nejčastější banán na mnoho způsobů: vařený v kokosovém mléce, smažený, flambovaný atd. Dále palačinky, koblihy, zmrzlina - smažená, frozen a jiné dezerty. Thajská kuchyně je prostě boží! Všechno co si dám, tak mi zaručeně chutná. A moc! Takže se vůbec nebojím ochutnávat nové a nové dobroty, protože to vždy dopadne báječně! Opravdu, třeba 1 ze 100 jídel mi nechutná. Všechno je navíc čerstvé, lehké a zdravé. Prostě TOP!

To stejné platí i u nápojů. Freshe z nejčerstvějšího a nejzralejšího tropického ovoce, káva a čaj - teplé i studené, alko drinky a pivo (Chang (=slon ), Singha, LEO…). Jedno lepší jak druhý :).

Thajská kuchyně

sobota 18. února 2017

Dále ananas plněný smaženou rýží s kousky ananasu, zeleniny, masa či mořských plodů a rozinek. Moc dobrá a zajímavá nasládlá chuť.

A ještě jedna sice Japonská specialita, ale teda výborná, spousta rozmanitých druhů , který jsem u nás ani neviděla a hlavně, 1 kousek za 7 Kč :D SUSHI!

read article

Na tyto ostrovy jsem se chtěla jet potápět opravdu moc, netušila jsem však, jak je komplikované se na ně dostat. Jedná se totiž o národní park, ve kterém se nedá přespat, jen na určitém místě po dohodě se správou NP. Je zde pouze dvacet bungalovů a nějaké stany. Není tedy jednoduché si to domluvit. Na ostrovy se dá také vyplout pouze ze tří oblastí, takže je nutný se do nich nejdřív dostat. My jeli z Phuketu a cesta trvala asi 3 hodiny. Ostrovy jsou totiž poměrně daleko od pevniny. Dalším způsobem, jak ostrovy navštívit na víc dní, je pronajmout si loď s možností přespání, což už je dražší varianta. Nakonec jsme se rozhodili zůstat na ostrovech jen 1 den a večer jet zpět. Musím říct, že příroda, kterou jsme tam viděli, byla opravdu dech beroucí. Je to nejkrásnější lokalita na potápění v Thajsku a patří do top 10 na světě. Voda byla úplně průzračná a křišťálově čistá. Takovou jsem asi nikdy neviděla.

Pod hladinou se skrývalo neuvěřitelný množství ryb nejrozmanitějších druhů a barev, korálů a viděli jsme taky želvu, kterou jsem si tak moc přála vidět, karetu pravou.

Ryby byly pestrobarevný, obří, byli tam i hrdinové z Nema, podvodní unicorn (jednorožec) xD a taky obří muréna asi 1,5m s hlavou v průměru 25 cm. Navštívili jsme 4 ostrůvky, všude kolem byly nádherný kamenitý útvary a jeden obzvlášť s obrovským kamenem trčícím na vrcholu skály. Písek byl úplně bílý, jemňoučký jako činčila (říká Filda :D) a scenérie byly opravdu úchvatný.

Najdi murénu

Být tam sami, cítím se jako v ráji. Tyto ostrovy však mají i odvrácenou tvář, která je trochu smutnější. Vůbec jsem nečekala, že se o ostrovech tolik ví. Je tu sice omezené množství lodí, které za den může ostrovy navštívit, ale to množství není zrovna malý (bohužel). Lidí tam teda bylo opravdu moc. Protože jsme všichni pluli v menších lodích, bylo to v pohodě, neboť každý plul svým tempem, pak se někde zastavilo na potápění z lodi a tam už lidí tolik nebylo, rozprostřeli se. Ale když se vyloďovalo na pláži, tak to byl celkem nářez. Hlavně mě asi nikdy nepřestanou udivovat bezohlední hloupí lidi (blbci turisti), kteří v tak krásné už vzácné čisté přírodě, odhazují odpadky/plasty do vody, když mají možnost to vyhodit na lodi nebo i mimo ni. To je fakt zrůdnost. Část se asi vyplavuje odjinud, ale stejně je to všechno v moři, kde to být nemá. Když jsme se pak potápěli z pláže v té nádherné čisté vodě, zase jsem narazila na několik plastových sáčků a obalů ve vodě. Úplně mi to trhalo srdce, když jsem viděla ty nádherný tvorečky ve vodě. A zase jsem se zamýšlela nad lidma, proč jsou tak bezohlední ignoranti. Vždycky si ale říkám, že je určitě i velká spousta lidí, kteří jsou na správné cestě a přírodě pomáhají. Během potápění jsem několik odpadků z moře sesbírala a ostatní mi na to řekli: „No jo, ale stejně to nemá smysl, podívej kolik tam toho je.“ Ale to je podle mě špatnej přístup, protože kdyby každej udělal to co já, tak je to vysbíraný za jeden den. A ostatní se nad tím hned zamysleli a dali mi za pravdu. Takhle je potřeba přemýšlet. Nevymýšlet důvody proč ne, ale proč ano. Ale i přes odvrácenou tvář se mi na ostrovech moc moc líbilo. Viděla jsem nejkrásnější podmořský krásy a okolí bylo taky úžasný! Parádní zážitek!

Křišťálový ráj

pondělí 13. února 2017

Pod hladinou se skrývalo neuvěřitelný množství ryb nejrozmanitějších druhů a barev, korálů a viděli jsme taky želvu, kterou jsem si tak moc přála vidět, karetu pravou.

Najdi murénu

read article

Možná si myslíte, že tento článek bude o jídle, ala bude spíš o využití rýže jako ozdoby. V Thajsku a celkově v Asii se rýže uplatňuje snad ve všech směrech. Já jsem si vybrala jeden, který mi přišel asi nejzajímavější. Výroba šperků. Procházíme si tak jednoho dne tržnici a nejednou vidíme pána, kterej skromně sedí na židli a něco si tam pižlá. Musela jsem přijít opravdu hodně blízko, abych vůbec viděla, co to vlastně vyrábí. Když jsem to spatřila, nestačila jsem se divit. Byla to TAK titěrná práce, že do dneška nechápu, jak to někdo může dokázat. Občas nervím u věcí, který mi přijdou titěrný a třepou se mi u toho ruce, ale to je oproti tomuto nic… Takže jak to vlastně bylo. Nejdříve sis vybral zrnko rýže, tzn. jakou bude mít barvu.

Poté je třeba vymyslet, co na něj chceš napsat. Ano, fakt se na to mrňavý zrnko rýže vlezl nápis: „Thailand Eva ♥ “. Vyryl to tam něčím jako tetovací jehlou, ale nevím, co to bylo.

Potom sis vybral nádobku (tvar), do které to chceš napustit, vlila se tam nějaká tekutina, zrnko se vhodilo dovnitř a nádobka se uzavřela. Pak mi ještě z fleku vytvořil dle výběru i náramek. Vybrala jsem si černou kůži. Tak mi tam smotnul fungující uzávěr, navlíkl přívěsek a už to bylo.

Celý to trvalo asi 10 minut a byla jsem z toho úplně fascinovaná! Z toho, jak někdo může provádět tak titěrnou a precizní práci a ještě tak rychle, bez náznaku třepání rukou :D. Ale taky z toho jak mě to okouzlilo. Přišlo mi fakt hodně hezký mít tohle jako památku z Thajska. Je to takový osobní a navíc spojený s Thajskem – rýže, zručnost Thajce, ruční práce. Prostě paráda. Moc hezká vzpomínka, kterou si s sebou můžu nosit každý den…

Po trzích jsme se ještě vydali do restaurace s naprosto úžasným výhledem, obří houpačkou a dlouhým mostem za přítomnosti odlivu a krásnýho osvětlení. Byla tam fakt bomba atmosféra.

Rýže na 100 způsobů

sobota 11. února 2017

Po trzích jsme se ještě vydali do restaurace s naprosto úžasným výhledem, obří houpačkou a dlouhým mostem za přítomnosti odlivu a krásnýho osvětlení. Byla tam fakt bomba atmosféra.

read article

Jak jsem již zmiňovala, Thajsko má mnoho tváří a každý si v něm může najít to „své“. Já jsem si tu oblíbila mnoho věcí, ale to, co se mi na Thajsku líbí asi nejvíc je příroda. Když se mi podaří najít místo, kde nejsou žádní nebo jen málo turistů, cítím se jako v ráji. Jedno z takových míst jsem navštívila před 2 lety a navštívila jsem ho i tentokrát a opět to stálo za to! Nádherný prales, ve kterým nám zase bylo tak fajn… Ráno vyrážíme v 7 ráno na trek. Stezka se skládá z 8 pointů a potom je ještě jedna cesta z jiného konce, asi 4 – 5 pointů. Takže celkem cca 13. Celý se to podle mě za jeden den nedá stihnout, to jen v případě, že byste valili jako blázni a nestíhali tak nasávat tu dokonalou atmosféru. My jsme toho ušli celkem dost. Když jsem tu byla minule, z důvodu sesuvů půdy byly otevřené jen myslím 3 pointy. Od 5. pointu to začíná být pořádná divočina. Cesty už nejsou tolik vyšlapané, terén je náročnější a nepotkáte žádný lidi (nebo aspoň my jsme nepotkali). Možná je to částečně taky tím, že jsme vyráželi na 5. point už docela pozdě a ostatní už by se nestihli vrátit za světla. A to nechceš, spát mezi slonama, pumama, pavoukama a nevím čím vším, když na to nejseš absolutně vybavená. Navíc se to ani nesmí, rozhodně ne bez průvodce. Celou dobu jsme šli pohodičku, ale k 7. pointu, což byl krásnej vodopád uprostřed pralesa s úplně čistou lagunou, jsme tak tak stihli dojít, abychom byli zpět za světla. Nakonec jsme to ale stihli i s rezervou, protože jsme nasadili takový tempo, že jsme ten čas úplně předběhli.

No a teď co jsme to vlastně viděli za krásy že… Takže stromy? Nádhera! Obří, kořeny větší než člověk, stromy rozdělený na patra, liány, vše porostlý fresh greenem. Na stromech Bromélie, palmy. Všude kolem neuvěřitelný a hodně hlasitý zvuky, který opravdu berou dech! Ptáci zpívají nádherný písničky a ten čerstvej vzduch!

Viděli jsme ještěrky, obřího pavouka, opičky – makaky, gibony (i se zlatým mládětem), ptáky, kukačku Koel, drozda šáma, obří pulce, rosničku, ryby, klíště velký jak koruna (nekecám a to nebylo napitý…ugly!) atd. atd. určitě jsem zapomněla na 1000 dalších. No a jak jsem minule neměla ani jednu pijavici, tak tentokrát jsem jich měla asi 5, z toho jednu jsem musela odcucnout a zahodit. Mňamička :D U pijavic je zajimavý to, že když se připijou a sají krev, vpouští do tebe zároveň látku, která krev ředí, aby se jim líp pila a tím pádem z toho pak krvácíš ještě hodinu a to nezastavíš ani blood stopem :D. Byla to užásná a nezapomenutelná cesta!

Další den jsme vyrazili na skútrech neuvěřitelně překrásnou krajinou národního parku k jezerům, který jsem si už od minulé návštěvy Thajska, přála moc vidět. Měla jsem tuhle scénu dlouho na ploše počítače a nejednou jsem se úplně před stejným obrázkem tří mogotů vystupujících z jezera ocitla a bylo to kupodivu ještě krásnější než na té fotce z netu! Celý výlet byl zážitek, už jen ta cesta. Posuďte sami…